Vzpomínka na babičku…
Babička (velká milovnice masa): „Barunko, já už vůbec nejim maso…“
Já vyděšeně: „Babi a co jíš?“
Babička: „Tak brambory, rejži, těstoviny…“
Já: „Jako samotný, nebo s něčim?“
Babička: „No, tak většinou si do toho nakrájim gothaj, klobásu a nebo slaninu…“

Barbora Racková

Měla jsem se jmenovat Pepina, ale na poslední chvíli si to mamka rozmyslela a jsem Bára… a jsem za to ráda. 

Na Lince bezpečí jsem poznala kouzlo dětské duše, moudrost, která je dětem přirozeně dána, a obrovskou schopnost flexibility a regenerace i v těžkých situacích. 

 V bakalářském programu jsem vystudovala teologii a psychosociální vědy, v magisterském sociální práci. 8 let jsem se věnovala krizové intervenci na krizových linkách – pro děti i dospělé. Ve Vigvamu se věnuji v individuální terapii dětem i dospělým, můžete se se mnou také setkat na podpůrných skupinách pro děti i pro dospělé. Jako koterapeutka působím při hagioterapeutických skupinách v PN Bohnice. 

Proč Vigvam?

Protože Vigvam má smysl. A to právě proto, že při ztrátě blízkého člověka je smysl nejen těžké vidět, často je to až nemožné. O to víc je náročné být na takovou bolest sám. Poslání, které ve Vigvamu spatřuji, je ne radit, ale být průvodcem a podporou, je to prostor pro nejhlubší zákoutí naší zraněné duše.