Maruška byla naše vymodlené miminko, od první minuty, kdy jsme se dozvěděli, že je v břiše, jsme ji milovali. O tom, že zemře, jsme věděli tři roky, ale ani na minutu jsme si to nechtěli připustit. Měla vzácný dětský mozkový nádor, který zatím žádné dítě na světě nepřežilo. Přesto jsme hledali možné i nemožné. 

Maruška zemřela s námi doma v pět hodin ráno vedle mě v posteli. Byli jsme u toho všichni. Já, manžel i její sestřička Jiřinka. Bylo to jako byste se dívali na film a nechtěli si připustit, že jste účastníkem toho smutného románu. Jiřince bylo pět a v tu chvíli ji ta konečnost okamžiku nedocházela, Marušku učesala a šla si hrát. A my s mužem jsme přepnuli mozek na nějaký režim přežití.

Od první chvíle až do konce nám hodně pomáhali naši přátelé a rodina. Bylo to neuvěřitelně náročné období a zpětně si říkám, že ani nevím, jak jsme to mohli zvládnout. Asi právě díky nim. 

Její smrtí se pro nás změnilo úplně všechno. Život už nikdy nebude stejný. Není den, kdy bych pro ni neplakala, ale zároveň se každý den směju při vzpomínce na ni, mluvím s ní. Byla úžasná. Chybí nám její smysl pro humor, nezaměnitelný smích, její laskavost. Každá vzpomínka s Maruškou je pro mě ta nejhezčí.

Naučila jsem se věřit v to, že smrt není konec. Často se nám Mařenka ozve. Ačkoliv budu vypadat jako blázen, já v to věřím. Věří v to i můj muž a Jiřinka. A to nám pomáhá jít dál. To vědomí, že Maru tady někde je a že se zase někdy uvidíme. Jinak by mi život nedával smysl. Musí být někde něco jiného, lepšího. Jen bych ji potřebovala pořádně obejmout. 

Snažíme se žít pozitivně, máme Jiřinku a před rokem nám Maruška poslala malého Františka, kterého si vždy ještě přála za brášku. S jeho příchodem jsem se také opět ponořila do role rodiče miminka. Jsem už „stará matka“ a o to víc vím, jak je to všechno rychle pryč. Takže teď se jen nechávám unášet tím malým zázrakem a odpouštím mu i ty probdělé noci. 

Pomaličku také zase začínám s jógovou praxí dětské jógy, snažím se dopsat knížku, kterou jsem rozepsala už před dvěma lety a letos také proběhne druhý ročník Maruščina pochodu od srdce. Mám z toho velkou radost, vím, že Mařenka by byla nadšená. Tak ráda všem pomáhala. Měla zlaté srdce. 

A mě to naplňuje.

Mou jógovou i životní cestu můžete sledovat na mém blogu, Facebooku nebo Instagramu.