To období mám tak trochu v mlze. Cítila jsem vinu a strach. Byl to totiž nejen táta mé dcery, ale v té době také velmi čerstvě bývalý partner.

Prožívala jsem to celé v jakémsi úsporném módu. Rodina a kamarádi se začali obávat, že to neustojím a sesypu se. Navrhovali proto, abych navštívila psychologa. Poslechla jsem je a na sezení jsem zašla, ale udělala jsem to spíš pro jejich klid. Víc mi pomohli oni sami tím, že jsem o tom s nimi mohla mluvit, a když jsem cokoliv potřebovala, byli tu pro mě a pomohli.

V takové chvíli je totiž strašně důležité, jakými lidmi jste obklopeni. Počítala jsem s tím, že se můj okruh přátel hodně zredukuje. Nikdo z nich mě ale nevinil, právě naopak, všichni byli úplně úžasní a hodně mě podporovali.

Moje nejbližší rodina tehdy byla moje dvouletá dcera Val a moji rodiče. Mimo to, že z toho mamka s taťkou byli v šoku, vzali to jako fakt a bez jakéhokoliv vysvětlování a rozmluv nad tím co bude, začali fungovat strašně přirozeně dál. Hlídali Vali a neskutečně mi pomáhali, za což jsem jim moc vděčná.

Hodně jsem o tom v té době mluvila se všemi blízkým. Až zpětně jsem si uvědomila, že jsem to rozebírala pořád dokola a dokola, ale asi to bylo dobře. V těžkých chvílích mi nejvíc pomáhalo neustálé ujišťování, že to není moje vina a že se to tak prostě mělo stát.

Celé mě to ale změnilo a myslím, že celkem převratně. Dřív jsem si moc „neviděla do pusy“, teď jsem spíš empatická a taky se od té doby snažím lidi nesoudit. Ráda bych svým příběhem podpořila fungování Poradny Vigvam a ukázala, jak je důležité o smrti mluvit. Teď je to totiž téma, o kterém se nemluví. Smrt je ale důležitá součást našich životů a nemá smysl dělat, že neexistuje.

Mně v nejtěžších chvílích pomohli přátelé, rodina a také Vali, kvůli které jsem nemohla nefungovat. Ona je zároveň mou nejhezčí vzpomínkou. Jiní ale nemusí mít takovou oporu ve svém okolí nebo mohou potřebovat odbornou pomoc a myslím, že Poradna Vigvam je tím pravým místem, kam se obrátit, protože svou práci odvádějí opravdu skvěle.

Sledovat mě můžete na mém Bejbyblogu, kde píšu o dětech a pro děti, Instagramu či Facebooku.