Přihlaste se zdarma na webináře pro učitele

Dříve bylo obvyklé se tématu smrti ve škole spíš vyhýbat. Nyní se ukázalo, že to není ta nejlepší cesta. Covid-19 i válka na Ukrajině nám dokazují, jak znenadání může téma smrti zasáhnout každého z nás. Spolu s tím se také ukázalo, jak důležitým prostředím se škola v této těžké situaci pro dítě stává.

Jsme moc rádi, že jsme se stali součástí projektu iKAP II Praha a můžeme tak pro učitele připravit 11 webinářů na téma smrti a truchlení, aby je toto těžké téma ve škole nezaskočilo, věděli, jak dětem podat pomocnou ruku i jak zapojit celý sbor i třídní kolektiv..

 

Zajistěte si své místo na webináři ZDARMA:

 

PRO MATEŘSKÉ ŠKOLY

Možnosti prevence a intervence v kontextu tématu smrti pro MŠ

21. 9. 2022

Co vědět o smrti a truchlení pro MŠ

9. 11. 2022

Techniky a struktura poradenského rozhovoru pro MŠ

19. 4. 2023

PRO ZÁKLADNÍ ŠKOLY

Možnosti prevence a intervence v kontextu tématu smrti pro ZŠ

30. 8. 2022

Co vědět o smrti a truchlení pro ZŠ

12. 10. 2022

Techniky a struktura poradenského rozhovoru pro ZŠ

20. 4. 2023

PRO STŘEDNÍ ŠKOLY

Možnosti prevence a intervence v kontextu tématu smrti pro SŠ

19. 9. 2022

Co vědět o smrti a truchlení pro SŠ

2. 11. 2022

Techniky a struktura poradenského rozhovoru pro SŠ

26. 4. 2023

Více o projektu

V rámci projektu iKAP II Praha – Inovace ve vzdělávání připravujeme 11 webinářů pro pražské pedagogy mateřských, základních a středních škol, ve kterých představíme nástroje pro komunikaci s dětmi při ztrátě blízkého člověka. Důraz přitom klademe na rozvoj dovedností a kompetencí pedagogů v této oblasti, ale také na jejich psychohygienu. Projekt je zaměřena na primární prevenci a také na sekundární intervenci. Konkrétně se spolu s účastníky podíváme na vytvoření bezpečného prostředí pro prevenci rozvoje rizikového chování následkem zátěžových situací, na intervenční práci nejen s pozůstalými dětmi, ale s celým třídním kolektivem.

Při práci s kolektivem se také zaměříme na to, aby dopady izolace a přerušení školní docházky vlivem opatření byly co nejmenší. Zpracování rizikových momentů, které pandemie přinesla, přispěje k urychlení návratu dětí do běžné výuky, sníží riziko rozvoje rizikového chování (šikana, psychické problémy, záškoláctví, sebepoškozování apod.). Cílem je rozpoznat závažnost situace a schopnost jí předejít a v rámci sekundární intervence budou pedagogové vyzbrojeni nástroji, které jim pomohou s nastalou situací zacházet s jedincem i kolektivem tak, aby došlo k zajištění ochrany duševního zdraví dětí, snížení rizika předčasnému odchodu ze škol způsobeného dopadem neřešených situací a k minimalizaci rozdílů ve vzdělávání mezi dětmi. 

V rámci projektu jsme pro vás připravili 11 webinářů, které doplní grafické materiály.  Účastníkům poskytneme teoretický základ (co vědět o smrti a truchlení), ukážeme možnosti prevence a intervence v kontextu tématu smrti a praktický nácvik (techniky a struktura poradenského rozhovoru). Těmto 3 tématům se budeme věnovat samostatně v rámci mateřských, základních i středních škol. Poslední dva webináře budou věnované speciálnímu filmu, o kterém vám bližší informace doplníme co nejdříve.

Jsme součástí iKAP II Praha –– Inovace ve vzdělávání. Rozvíjíme společně s Magistrátem Hlavního města PrahyPražským inovačním institutem potenciály žáků pražských škol. Registrační číslo projektu: CZ.02.3.68/0.0/0.0/19_078/0021106

Autor: Eva Pecha, Andrea Šlechtová

Téma smrti v běžné výuce

téma smrti v běžné výuce

Jednou z velmi častých myšlenek, které rádi sdílíme, je, že je třeba téma smrti do školy přinášet a nevnímat ho jako tabu. Pokud totiž o takto citlivém tématu začneme mluvit až ve chvíli, kdy se nás osobně dotýká, je celá situace o poznání náročnější. Je ale naprosto pochopitelné, že existuje celá řada témat, která bychom s dětmi probírali raději, která by pro nás byla milejší, optimističtější a také bychom si v nich byli jistější. 

 

Proč by téma smrti mělo být součástí běžné výuky? 

Můžeme začít tou úplně nejjednodušší odpovědí – protože je součástí života stejně jako zrození, dětství, dospívání, dospělost a stáří. Pokud však téma smrti a umírání dokážeme s žáky otevírat preventivně, tedy ve chvíli, kdy se nás téma smrti osobně nedotýká, vytváříme si velmi důvěrný prostor, který se nám může významně hodit ve chvíli, kdy se něco náročného přihodí. A to nejen v souvislosti se smrtí, ale jakoukoliv jinou emocionálně náročnou situací. 

Když budeme s žáky mluvit o smrti otevřeně a vytvoříme jim respektující prostředí, dokazujeme jim, že s námi mohou mluvit o široké škále témat a že to, co je hlavní, není to, o čem se mluví, ale jak se o tom mluví. Díky tomu jim také ukazujeme, že vhodným způsobem můžeme mluvit o čemkoliv. Škola se tak pro ně stává podpůrným a růstovým prostředím nejen ve vzdělávací, ale i ve výchovné složce vývoje. 

Kam téma smrti zařadit?

Téma smrti je možné zařadit průřezově do různých předmětů s různými záměry. Více než vhodný je například přírodopis a vztah ke koloběhu života, můžeme využívat ale i hodiny zaměřené na osobnostní rozvoj žáků ve vztahu ke svátku dušiček, či halloweenu, který u nás získává každý rok na větší oblibě. A stejně tak můžeme mluvit o tématu v literatuře, hudbě nebo výtvarném umění. 

Pro mladší děti téma přirozeně spadá do prvouky nebo do čtení, kde se téma smrti objevuje v nepřeberném množství pohádek a příběhů. 

Jak s tématem pracovat?

Pokud je učitel akční a cítí, že by se smrti ve výuce rád věnoval víc, je zde několik možností, jak toto téma posílit – existují metodiky pro preventivní práci se třídou, např. metodika pro první stupeň základních škol „Kočičí zahrada“ vypráví příběhy koček, které spolu žijí a zažívají různá dobrodružství a zapeklité situace. Jednou z nich je i smrt dědečka jedné z koček. Nebo je možné využít filmy a metodiky, které naše poradna vytvořila ve spolupráci s Nadací Sirius (metodiky jsou ke stažení zde).

Hodina zaměřená na téma smrti tak může nabývat mnoha podob – s dětmi si můžeme povídat, co si pod pojmem smrt představují, zda znají tradice jiných kultur a jejich zvyklosti při pohřbech, nebo se podívat na rozdíly v pojímání smrti mezi nejznámějšími náboženstvími. S žáky také můžete zavzpomínat na své předky – využijte například myšlenky z filmu Coco a připomeňte si je. U nejmenších stačí i takové drobnosti jako to, že rozšlápnutou žížalu na chodníku nepřejdeme, ale všimneme si jí a vysvětlíme si, co se stalo. Vodítkem k debatě o smrti se mohou snadno stát i uschlé květiny nebo úmrtí třídního zvířátka. Vše, co je živé jednou zemře.

Čemu věnovat pozornost?

Možností, jak zařadit téma smrti do výuky je opravdu mnoho. Konkrétní způsob pak záleží hlavně na dvou faktorech. 

Prvním z nich je věk žáků – jiná bude diskuze o smrti se studenty středních škol a jiná v mateřských školách. 

Druhým je osobní ladění pedagoga, který bude s třídou pracovat. Je opravdu důležité, aby byl pedagog s tím, jak chce téma smrti přinášet, spokojený a bylo to pro něj komfortní. Téma smrti je totiž velmi specifické v tom, že v sobě obsahuje otázky, na které nikdo z nás nezná odpověď. Je proto důležité, aby pedagogové byli připraveni říct, že nevědí a že o něčem může mít každý z nás jinou představu. Nehraje se tu na správné a špatné odpovědi a každý z nás a naše rodiny mohou mít za sebou jiný příběh a jinou představu o tom, co se děje po smrti. 

Velmi zajímavé je také v rámci povídání o smrti pozorovat rozdílnost každého z nás a poukázat na ni. Každý jsme nějaký, můžeme mít svůj příběh a životní pohled a nemusí se vylučovat. Stejně jako to, že někdo je pravák, někdo levák, někdo věří na kouzla a zázraky a někdo říká, že nevěří na nic, někdo je optimista a někdo je vychovaný tak a někdo jinak. 

Smrt je něco, co nás všechny spojuje, ačkoliv k ní přicházíme každý odjinud. 

škola a smrt

Vigvamí sedmero pro přirozené zapojení tématu smrti do výuky

  • vnímejme smrt jako jedno z přirozených témat, stejně jako zrození
  • čím dříve začneme, tím přirozenější téma to pro děti bude
  • využívejme možností téma zapojit zcela přirozeně – ve vývoji člověka, historii lidstva, pomocí knih, příběhů, 
  • sledujme běžné dění okolo nás – v přírodě je smrt a konečnost přirozená a obklopuje nás
  • nebojme se říkat, že něco nevíme
  • podporujme pochopení a toleranci k odlišnostem – každý můžeme mít svou představu
  • pokud je nám to milé, vezměme si na pomoc filmy, knížky, metodiky, které pro téma práce se smrtí existují

Tipy na filmy a knížky

Autor: Mgr. Tereza Berková, terapeutka

Zpět do školy se smutkem

Děti a dospívající tráví většinu svého času ve škole. A s nimi tam vstupují i všechny jejich emoce včetně zármutku. Pro některé je návrat do školy uklidňující. Najdou zde podporu ve struktuře, známém prostředí, ve spojení s přáteli. Mohou se zaměřit na něco jiného než na smutek. Pro jiné to může být náročnou výzvou, která přináší další stres, nejistotu a obavy. 

Možnosti pomoci závisí na řadě faktorů: 

Jak staré je vaše dítě a do jaké třídy chodí? Kdo mu zemřel a jaký byl jejich vztah? Jak ten člověk zemřel? Kdy ke ztrátě došlo? Neexistuje žádný vzorec, jak odpovědi na tyto otázky ovlivňují něčí zármutek, je ale důležité je zvážit, když uvažujete nad tím, jak nejlépe podpořit své dítě při návratu do školy.

Zármutek prožíváme na mnoha úrovních, a to bez ohledu na věk. Dotýká se jak našich emocí, tělesného prožívání, tak chování. Vliv má i na naše vnímání. Veškeré tyto aspekty se ve škole mohou projevovat, ať už jde o soustředění se na nové učivo, vrstevnické vztahy nebo projekty věnující se tématu rodiny.  

Změny, ke kterým patří i návrat do školy, mohou být obtížné pro každého. Zvláště pak pro ty, kteří truchlí. Při přechodu z prázdninového na školní režim mohou být děti znepokojené, podrážděné a vyčerpané. Tuto dobu jim můžete ulehčit plánováním. Mluvte s nimi o nadcházejících změnách jako kdy půjdou do postele, kdy budou vstávat, jak bude vypadat rozdělení domácích prací. Kdy je budete vodit do školy a kdy vyzvedávat, kdy očekáváte, že si budou dělat úkoly nebo se jich ptejte, na jaké kroužky by chtěly chodit.

Jednou z největších obav dětí při návratu do školy je to, kdo o úmrtí jejich blízkého ví a kolik toho ví. Pokud ke ztrátě došlo v létě, nebo pokud jde vaše dítě do nové školy, zeptejte se jej, co by chtělo sdílet s učiteli a spolužáky. První přirozenou reakcí může být přání udržet to v tajnosti. Děti se často obávají, že s nimi bude zacházeno jinak, že na ně bude nahlíženo jako na „dítě jehož rodič/pečovatel/sourozenec zemřel.“ 

Jakkoliv je v takové chvíli důležité ctít přání dítěte, mluvte s ním o výzvách, které jsou se snahou udržet ztrátu v tajnosti spojené. Vyžaduje to mnoho energie a může to omezit jejich schopnost otevřít se přátelům. Také učitelé budou lépe připraveni být dítěti oporou, pokud o dané situaci ví. Promluvme si proto s dětmi o tom, jak silné může být, když se o svůj příběh podělí samy, než když to lidé zjistí jinými způsoby.

Nabízíme několik dalších obecných aspektů, které je vhodné při návratu do školy vzít v potaz:
Vytvořte si plány pro zvlášť obtížné dny:

Během roku přijdou měsíce a dny, které budou obtížnější než jiné. Často se tyto dny shodují s nějakým speciálním výročím, svátkem, nebo událostí. 

Mohou to být narozeniny vašeho dítěte nebo narozeniny osoby, která zemřela, ale také jiné události spojené se smrtí, jako je diagnóza, pobyt v nemocnici, nebo „první a poslední“ (tj. první volejbalový turnaj od smrti, první výlet na určité místo, kam se chodívalo pravidelně a které zesnulá osoba doposud organizovala). 

Mluvte o tom s dítětem a zjistěte, co potřebuje, když je toho na něj příliš, když se cítí přetížené. Spolupracujte s učiteli a psychologickými poradci a vytvořte strategie, díky kterým se vašemu dítěti dostane podpory. Může jít například o výběr konkrétního učitele nebo poradce, u kterého se dítě cítí v bezpečí. Vypracujte plán, jak může dítě v případě potřeby opustit třídu, aby se s danou osobou skontaktovalo.

Najděte způsoby, jak se děti a dospívající s vámi nebo jinými pečovateli mohou skontaktovat, když to budou potřebovat: 

Po úmrtí blízkého se děti často obávají, že se něco stane i jiným lidem v jejich životech. Například celodenní školní výlet bez možnosti kontaktu s vámi by pro ně mohl být velmi náročný, zejména v prvních několika měsících po smrti. 

Promluvte si se svým dítětem a zaměstnanci školy o tom, jak se s vámi mohou v určitých časech během dne skontaktovat. Nemusí jít o nic složité. Může jít o možnost rychlého telefonátu ze školní kanceláře nebo poslání textové zprávy v čase oběda. 

Naplánujte rutinu pro vodění do školy a vyzvedávání:

Pokud osoba, která zemřela, byla součástí vodění dítěte do školy a jeho vyzvedávání, mohou být tyto časy dne obzvláště obtížné.

Zeptejte se na to svého dítěte předem a promluvte si o možnostech. Některé děti budou chtít, aby věci byly co nejpodobnější, zatímco jiné mohou chtít vyzkoušet něco zcela nového.

Devítiletá Maya vodila každé ráno svojí sestřičku do třídy. Když její sestra v létě zemřela, Maya se bála chodit do školy bez toho, aby jí sestřička držela za ruku. Po několika rozhovorech si ona i její otec uvědomili, že by Maya mohla chodit do školy o deset minut dříve. Otec jí tak mohl doprovodit do školy i dostat se včas do práce.
Mluvte i o rituálech v čase po škole:

Podobně jako u vodění a vyzvedávání je i zbytek dne ovlivněn smrtí. Jakých částí odpolední rutiny se dotkla nejvíc? Je vaše dítě zvyklé mít každý den svačinu u babičky a jít s ní pak do parku? Zvyklo si vaše dítě chodit do domu svého nejlepšího kamaráda dělat spolu domácí úkoly?

Nejtěžší část smutku může být právě nevědomost, co se teď bude dít. Proto spolu mluvte a vypracujte plán i pro čas po vyučování. To dá vašemu dítěti možnost mluvit o tom, co jim bude chybět a zároveň může navrhnout nové alternativy, na které se bude moct těšit.

Mluvte o problémech týkajících se soustředění, paměti a přípravy do školy:

Smutek si může  vybrat daň na naší schopnosti soustředit se a dokončovat úkoly. Jak sdílel jeden dospívající: „Přemýšlení o smrti mé sestry zabralo celý prostor mého mozku, nezbylo místo pro algebru.“ 

Mnoho lidí říká, že se snaží si rychle na něco vzpomenout a nedokáží to. Potřebují pomůcky a postupy, díky kterým mohou být organizovaní. Totéž pro platí pro studenty.

Spolupracujte se svým dítětem a jeho učiteli. Zkuste spolu přijít na způsob, jak dítěti pomoct udržet pozornost a jak sledovat to, jak si dítě vede v učení.

Jeden páťák se například domluvil s kamarádem, že bude každý den kontrolovat, jestli má zapsané všechny domácí úkoly.
Udělejte si čas na oddech, hraní a na přátele:

I truchlící studenti jsou stále dětmi,  které potřebují čas na odpočinek, relaxaci a zábavu. Když se škola a práce stanou hektickými, máme ve snaze zvládnout všechny úkoly tendenci odkládat plány na propojení a zábavu stranou.

Hra je však způsob, jak děti, zejména malé děti, zpracovávají a integrují to, co se děje v jejich  světě. Pokud se osoba, která zemřela, významně podílela na jejich hrách a zábavě, je důležité si uvědomit, že by se mohli obávat, kdo s nimi bude tyto aktivity dělat nyní. 

Pokud vaše dítě mělo víkendovou tradici sledovat filmy nebo hrát videohry se svým bratrem, zeptejte se jestli je to něco, co by chtělo dělat i nadále s někým jiným, nebo jestli je to pro ně příliš bolestivé. 

Ujistěte děti, že je v pořádku, když se tradice udržují, ale také když se úplně změní. Někdy ztráta může způsobit, že rodič, nebo pečovatel má výrazně méně času a finančních zdrojů pro oddech a hraní. Pokud je tomu tak, jsou ve vašem okolí lidé, kteří mohou pomoci?

Pro mnoho dětí je vědomí toho, že mají vyhrazený čas s dospělými, na kterých jim záleží, bez ohledu na činnost, to nejdůležitější. Společné čtení knihy jednou denně, venčení psa po večeři nebo stavění pevnosti z polštářů a přikrývek jsou skvělé možnosti, jak zažívat sounáležitost s dospělými a budovat vzájemný vztah. 

Najděte způsob, jak pečovat také o sebe:

Výzkum ukazuje že to, jak se truchlící děti vyrovnávají se ztrátou, je úzce propojeno s tím, jak se s ní vyrovnávají jejich dospělí pečovatelé. Snadněji se to řekne než udělá, zejména pokud truchlíte a připadá vám to jako jeden z dalších úkolů na již tak dlouhém seznamu. Ať už je to čas o samotě nebo setkání s jinými lidmi, cvičení, dostatek spánku, kreativní činnost nebo cokoli jiného, co vám přinese úlevu a pohodlí. Naslouchání potřebám své mysli, těla a duše je jedním z nejlepších způsobů, jak můžete podpořit i svoje dítě.

Návrat do školy je významnou zkušeností pro každého studenta a zejména pro ty, kteří truchlí. Doufáme, že vám tato doporučení poskytnou dobrý základ pro rozhovor o obavách dětí bez ohledu na to, jak jsou před začátkem školního roku nalazení. A pomůžou vám najít cesty, jak je podpořit v tom, aby cítili podporu a pochopení.

Zdroj: Tento článek je překladem anglického originálu Back_to_School_with_Grief.pdf (dougy.org) 

Škola a smrt

škola a smrt

Jak sdělit třídě, že někomu ze spolužáků zemřel blízký člověk, je jedna z nejčastějších otázek vztahujících se ke školám, se kterou se v Poradně Vigvam setkáváme. Vypracovali jsme proto krátký souhrn důležitých bodů, které je dobré v takové chvíli neopomenout. Lze je použít jako „první pomoc“ nebo s jejich pomocí vystavět krizový plán pro tyto situace.

Stejně jako je samotné umírání záležitostí vysoce individuální, ani v případě následného truchlení a vypořádávání se s nově nastalou situací není daný konkrétní vzorec, podle kterého jednat. Ze zkušeností doporučujeme určitý postup, jsou ale i kroky, které jsou volitelné a vždy je důležité vzít v potaz konkrétní situaci. 

Pozůstalý na prvním místě

Mezi krok, který doporučujeme dodržet za každých okolností a neměnit ho, patří na prvním místě rozhovor přímo s dítětem či s rodinou pozůstalého dítěte. 

Tento rozhovor je naprosto klíčový pro to, co se bude dál dít. Dítě a rodina mají právo si říct, zda a jak chtějí informaci o smrti ostatním ve škole sdělit a také se mohou domluvit na tom, jak bude nyní dítě zapojováno do výuky, případně kde může na půdě školy hledat podporu. 

Stejně tak se může dítě s pedagogem či školním psychologem domluvit, jak si přeje, aby se nyní k tématu smrti vztahovali jeho spolužáci. Mají o tom mluvit a mohou se ptát, nebo by teď bylo raději, aby se tématu vyhýbali a nemluvilo se o tom? 

Nezapomeňte také danému dítěti či rodině nabídnout možnosti, kam se v rámci školy či pomocných organizací obrátit ve chvíli, kdy by potřebovali psychologickou pomoc či jinou podporu. V rámci školy jde obvykle o školního psychologa či metodika prevence, za kterými může docházet samotný žák školy. V případě práce s pozůstalou rodinou či přání pracovat se ztrátou u dítěte externě mimo školu, je možné odkázat je na nás – Poradnu Vigvam, či kontaktovat oblastní pedagogicko-psychologické poradny, které vám jistě pomohou s hledáním odborníků.

Z obsahu takového rozhovoru je patrné, že jeho výstupy do značné míry ovlivní, jak bude škola postupovat – zda bude třídu informovat třídní učitel (či jiný z pedagogických pracovníků školy), nebo dítě samo. Jestli se to celé bude odehrávat v přítomnosti pozůstalého dítěte, či bez něj a také jaké informace budou toto sdělení doprovázet. 

Pracujte s celou třídou

Dalším důležitým krokem je připravit si, jak bude škola pracovat v rámci třídního kolektivu, kterému se takovéto zprávy dostává. Vyhraďte si na tento rozhovor dostatek času a  nechte prostor pro případné otázky žáků. Pokud to situace dovolí, mějte připravené aktivity adekvátní k věku žáků, které by jim pomohly ventilovat pocity. Stejně tak vždy doporučujeme, aby bylo i dětem ve třídě připomenuto, za kým mohou ve škole zajít, pokud někomu nebude dobře a ucítí potřebu se svěřit, něco probrat nebo bude hledat jinou formu podpory.

Další možné kroky

Mezi volitelné možnosti školy pak patří to, co může nabídnout samotné rodině dítěte. Některé školy jsou v rámci podpory rodiny velmi aktivní a ochotně hledají externí podpůrné služby, jiné vycházejí vstříc například formou individualizovaného plánu spojeného se současnou online výukou. 

Zde záleží hlavně na tom, jak má škola nastavenou spolupráci a vztah s rodiči svých žáků a také na samotných možnostech školy. Jinak bude situaci pravděpodobně řešit velká městská škola s vyšší mírou anonymity a jinak malá komunitní škola na vesnici, kde učitelé vůči dětem často mají i další role, například jako vedoucí kroužků nebo jsou jejich příbuznými, či blízkými rodinnými známými.

Smrt ve školním kolektivu

Samostatným tématem zůstává, když zemře přímo některý z pedagogů nebo žáků školy. Takováto situace s sebou nese mnohem větší emocionální zátěž pro všechny zúčastněné a leckdy není možné, aby ji ošetřoval přímo pracovník školy. V takovou chvíli je na místě požádat o pomoc externisty, kteří mohou pomoci ve škole zprávu sdělit a zahájit proces truchlení tak, aby se jednotlivci mohli vzájemně podporovat a nevznikala mezi nimi propast mlčení, nejistoty a uzavření se. Zpravidla se v těchto chvílích objevuje i potřeba rituálu rozloučení na půdě školy nebo třídy. 

V těchto případech je velice významným tématem také to, z jakého důvodu smrt nastala. Pokud je jakkoliv spojena s chodem školy, ocitá se sama škola rázem v situaci, kdy musí řešit mnoho formalit a administrativy a práce s emocemi a psychické ošetření osob, kterých se situace přímo dotýká, bývá často odsunuto na vedlejší kolej. 

Je proto víc než vhodné mít pro takové situace ve škole vypracované krizové plány. Díky nim je hned jasné kdo, kdy, co a jak dělá. Neztrácí se tak drahocenná energie ve zmatku a panice. I v těchto případech můžeme školám pomoci. Veškerá tato témata také podrobně probíráme na našem kurzu Děti a ztráta pro pedagogické pracovníky. 

poradna vigvam

Nevíte si rady? Vyhledejte pomoc

Truchlení se netýká jen jednotlivce, ale i celých kolektivů. Jak dobře situaci daná skupina zvládne záleží na mnoha faktorech. Rozhodně ale situaci nepodceňte. Rádi vám v těchto těžkých chvílích budeme oporou po telefonu a společně s vámi budeme hledat konkrétní kroky, jak pomoci vašim žákům, učitelům a dalším pracovníkům školy, kteří často věnují mnoho své energie právě dětem a pro ně samotné už jim žádná nezbývá. 

5 tipů, o které se opřít

  • Buďme odvážní vstoupit do rozhovoru s dítětem a ptejme se na jeho přání. Kdo to má třídě říct? Kdy? Jak? Jaké informace? Jak se má třída nyní chovat? Na koho se dítě může obrátit, když mu bude ouvej? 
  • Otevřme téma před třídou tak, aby korespondovalo s přáním dítěte
  • Mějme připravené informace, ale i možnost říct „nevím“ 
  • Věnujme čas přípravě aktivit, které by třídě mohly pomoc ventilovat jejich emoce
  • Zůstávejme v kontaktu s ostatními kolegy, abychom sledovali, jak se pozůstalému dítěti daří

Autor: Mgr. Tereza Berková, terapeutka

Nové filmy pomohou dětem ve školách pochopit význam ztráty a porozumět úskalí raného stadia šikany

Otevírat náročná a důležitá témata ztrát a smrti teď pomohou učitelům tři filmy určené pro práci se školními kolektivy. Vyučujícím jsou k dispozici společně s přidruženými metodikami. Na produkci se podílela nezisková organizace Poradna Vigvam a Nadace Sirius. 

Děti si smrt uvědomují

Filmy Každý může mít strachŘekni to ty a To nejdůležitější je neviditelné pomáhají uchopit tématiku, která je pro vyučující v běžné výuce náročná. Pro děti je však velmi cenné se narovinu bavit i o tématech, která zprvu vzbuzují strach a úzkost. 

Z průzkumu Anthonyové vyplývá, že více jak 60 % dětí ve věku od 5 do 10 let dává téma osamocení a smutku do přímé souvislosti se slovy jako pohřeb, smrt a vražda nebo se situacemi, které smrti přímo předcházejí (např. autonehoda). Otevírat téma ztrát, šikany i smrti je proto velmi důležité nejen pro psychické zdraví dětí, ale i pro udržení zdraví celého dětského kolektivu. 

„Výzkumy nám ukazují, že dospělí obecně podceňují dětskou znalost o smrti a neuvědomují si, jak silně toto téma i jejich životem rezonuje,“ uvádí ředitelka neziskové organizace Poradna Vigvam, která za vznikem filmů stojí, Sylvie Stretti. 

Od malých ztrát ke smrti

Filmy byly speciálně zpracovány s ohledem na dětské vnímání a představují atraktivní způsob, jak mohou učitelé ve třídách otevřít důležitá témata. První z filmů se zabývá i těmi nejmenšími ztrátami. „První metodika ‚To nejdůležitější je neviditelné’ se zabývá všeobecnými ztrátami, předpokládáme totiž, že když se děti naučí dobře zpracovávat malé ztráty, lépe si pak poradí s těmi většími,“ vysvětluje Stretti. 

Druhý film zpracovává téma zdravých mezilidských vztahů a bezpečí v rámci dětského kolektivu a jejich pravého opaku, který může nastat – šikany. „Šikana se dá charakterizovat také jako ztráta bezpečí, přičemž pocit bezpečí patří mezi jednu z nejzákladnějších lidských potřeb, proto pro nás bylo důležité pokrýt i toto téma. V rámci školního kolektivu je více než žádoucí se téma šikany věnovat,“ říká o filmu Sylvie Stretti.

Trojici filmů uzavírá díl o smrti jako nevyhnutelné součásti života. Pracuje s tématem optikou, která je dětem blízká, a díky které mohou téma dobře pochopit. Se smrtí lze pracovat ve dvou rovinách – v rovině pozůstalého dítěte ve třídě a v té druhé, kdy pozůstalou je celá třída.

„Tématem smrti ve vztahu k dětem se zabýváme dlouhodobě. V Poradně Vigvam pracujeme především s dětmi i dospělými v situaci, kdy již smrt blízkého zažily a vnímáme jako důležité s dětmi o ztrátě i smrti v mluvit v kontextu prevence, protože ji obecně v osnovách postrádáme. Vytvořili jsme materiál, který může pomoci školám (učitelům, metodikům prevence či školním psychologů), ale třeba i zájmovým kroužkům mluvit o tématu smrti na příběhu smyšleném a příběhu někoho jiného, což je bezpečný rámec, jak pro děti samotné, tak pro nás dospělé. Dokud to je totiž těžké téma a tabu pro nás, předáváme dětem stejnou zkušenost a nepodporujeme je ve zdravém zpracování ztráty blízkého, která je v životě čeká. Neboť ztráta v jakékoli podobě se nám nevyhne nikomu.“ uzavírá Sylvie Stretti.

Metodiky s odkazem na jednotlivé filmy jsou pro vyučující volně ke stažení na odkaze: http://www.poradna-vigvam.cz/sluzby/pro-skoly/

Jak pracovat s dětmi po návratu do škol – metodiky pro učitele

Nikdo z nás nepůsobí jen ve Vigvamím týmu, ale máme i další práce. A někdy to tak krásně vyjde, že se podaří spojit dvě oblasti našich zájmů do jedné. Tereza a Sylvie se kromě terapeutické práce věnují také školství a působí v poradenských týmech mateřské školy a jeslí Bambíno a na základní škole Square. Když viděly, kolik práce v posledních týdnech učitelé měli, při virtuálních setkáních mluvily s dětmi a jejich rodiči a sledovaly, jak se mění atmosféra školek a škol, řekly si, že můžou udělat něco víc, než jen být u toho každá ve „své“ škole nebo školce. 

Daly hlavy dohromady a posbíraly své znalosti a zkušenosti ohledně krizí a práce s třídními kolektivy, přizvaly další odborníky, a tak postupně vznikl materiál, který byl původně určen jen pro podporu jejich kolegů pedagogů. Povedlo se jim dát ale dohromady obsáhlý materiál, který by bylo škoda nesdílet. A tak se rozhodly vyslat ho do světa a distribuovat do škol a školek po celé republice.  

Je to jedna z mnoha chvilek, které ukázaly, že spolupráce Vigvamu, Bambína a Square je skvělá a je nám v ní dobře. Děkujeme za to, že se naše cesty takhle potkaly a můžeme spolu pracovat! 

Materiály si stáhněte zde ⇠