Ztráta blízkého – zvláště náhlá – převrací život naruby. Pozůstalí se potýkají nejen s bolestí ze ztráty milovaného člověka, ale i se ztrátou pocitu bezpečí ve světě. Často zároveň čelí nové náloži povinností, odpovědnosti nebo rolí. Věci, které dříve dávaly smysl nebo přinášely radost, mohou najednou působit nesmyslně, vzdáleně, nebo zbytečně. To platí i pro sebepéči.
Ta může v období truchlení znít jako luxus. Něco, co si nemůžeme dovolit. Nebo dokonce jako něco, na co po ztrátě blízkého už nemáme nárok. Co si nezasloužíme.
A přesto právě tehdy může být klíčová – ne proto, aby nám bylo „dobře“, ale aby to vůbec šlo nějak přežít.
Když sebepéče „nepomáhá“
Mnoho lidí si pod pojmem sebepéče představí něco, co přináší radost, potěšení nebo uvolnění. Jenže v období zármutku to tak být vůbec nemusí. Pocit radosti může být nedosažitelný. Někdy se nedostaví ani úleva. Možná zůstane jen fyzický pocit – horká sprcha, hluboký nádech, protažení zad. I to má svou hodnotu.
Sebepéče v truchlení totiž není o tom, že se budeme cítit lépe. Je to spíš způsob, jak se neztratit úplně.
Struktura jako zábradlí
Když se náš vnitřní svět rozpadne, může i malá denní struktura působit jako opora – jako zábradlí, kterého se držíme, abychom neupadli. Nemusí jít o nic složitého:
„Ráno vstanu, umyju se, dám si kávu. K večeru se projdu. Každou sobotu si půjdu zaplavat.“
Úplně základní věci – pravidelný spánek, jídlo, pohyb – pomáhají našemu tělu i mysli orientovat se v čase a obnovovat rytmus. Přežívat den za dnem. A budovat pocit bezpečí. Nepřinášejí euforii ani vykoupení. Ale drží nás nad hladinou, když se vše ostatní hroutí.
Očekávání mohou zraňovat
Často očekáváme, že věci, které nám dřív přinášely radost (třeba běh, malování nebo hudba) budou fungovat i teď. Někdy ano, ale často ne. A to je v pořádku.
Zklamání z toho, že „to nefunguje“, může vést k rezignaci nebo pocitu selhání. Ale sebepéče není lék, který zabere po první dávce. V náročných obdobích je to spíš prostor pro nádech, pro chvíli, kdy nic netlačí. A někdy je skutečný úspěch už jen to, že si zvládneme každý den vyčistit zuby. I to se počítá. Opravdu.
Laskavost, ne výkon
Sebepéče v období ztráty není o výkonu. Není o radosti ani o úlevě.
Je o laskavém vztahu k sobě – právě tehdy, když je nám zle.
I když to „nefunguje“.
I když necítíme nic dobrého.
Je to tiché gesto, kterým sami sobě říkáme: „Vnímám tě. Ještě jsi tu. A jsem s tebou.“
Autor: Lenka Macháčková | Poradna Vigvam
Publikováno: 7. 6. 2025