Skip to content

O nás

Jsme průvodci v tak těžké situaci, jako je ztráta blízké osoby. Poradna Vigvam je nezisková organizace, ve které pomáháme vyrovnat se s úmrtím blízkého člověka a brát smrt jako běžnou součást života. Ztráta může vyvolat hlubokou krizi, a pokud není ošetřena, může způsobit dlouhodobé trauma. Pracujeme s dětmi i rodiči, s učiteli i s širokou veřejností, která si uvědomuje důležitost přijetí tohoto smutného okamžiku v našich životech.

Náš cíl

Naším cílem je vytvořit funkční systém podpory pro děti i dospělé, kteří prožívají ztrátu člověka ve svém okolí. Pomáháme pozůstalým, kteří někoho ztratili, lépe se zorientovat v této situaci a pochopit ji podle jejich možností a schopností. O tématu smrti mluvíme otevřeně, i veřejnost má velký vliv na to, jak pozůstalí prožívají bolestnou ztrátu. Jsme tu pro učitele, kterým pomáháme citlivě mluvit o smrti ve vztahu k žákovi i třídnímu kolektivu.

Sylvie Stretti, poradna vigvam

Sylvie Stretti

ředitelka Poradny Vigvam, z.ú.

Při své dlouhodobé práci na Lince Bezpečí jsme se spoluzakladately Poradny Vigvam a krizovými interventy vnímali téma smrti vždy jako jedno z nejtěžších. Navíc praxe ukázala, že terapeutů specializovaných na téma smrti je nedostatek a jejich objednací doby jsou dlouhé. Je přitom dokázáno, že pomoc nebo změna v chování pozůstalého by měla přijít v období do 6 týdnů. To vše vedlo k tomu, že jsme založili Poradnu Vigvam. Místo, kde se věnujeme velké bolesti způsobené ztrátou blízkého člověka a snažíme se celé rodiny vrátit zpět na cestu životem, kterou mohou s radostí kráčet.

Tým

Terapeutka
b6

Barbora Racková

Terapeut
Jan Kanak

Jan Kaňák

Terapeutka
Mgr.-Tereza-Berkova-www.poradna-vigvam.cz_

Tereza Berková

Terapeutka
94267199_1060970470938425_5873729327626977280_n

Hana Křížová

Terapeutka
Hani-7462_adj.

Hana Nečina Vaníčková

PR
andrea slechtova

Andrea Šlechtová

Terapeut
IMG_0485

Michal Kniha

Ekonom
petr horejs

Petr Hořejš

Terapeutka
Lenka

Lenka Macháčková

Marketing & kurzy
eva pecha

Eva Pecha

První kontakt

Zasáhla vás nebo vaše známé smrt blízkého člověka? Potřebujete odbornou pomoc nebo si jen popovídat a ujasnit si, co se ve vás teď odehrává? Máte otázky týkající se smrti a truchlení? Zavolejte nám!

Šárka Grygarová, první kontakt

Ambasadoři

Zakladatelka Bejbyblogu
vendula karlikova_

Vendula Karlíková

Zakladatel Investman s.r.o.
tung

Manh Tung Nguyen

Marta Issová

Podpořit Vigvam, poradnu pro děti traumatizované ztrátou, jsem se rozhodla z několika důvodů. Ten počáteční byl velmi prozaický: jeho zakladatelku Sylvii Stretti už nějakou dobu znám a mám důvěru v ni i její cit zabývat se správnými a potřebnými věcmi.

Dalším je moje přesvědčení, že pomáhat je důležité, zvláště pak dětem ve svízelné situaci, do které se nedostaly vlastním přičiněním. Trauma ze ztráty někoho blízkého, nebo z jakékoli těžké situace tohoto druhu, může potkat kohokoli. Podstatné je, jakým způsobem se z něj dostaneme, případně kdo nám z něj pomůže. Což v případě dětí, které mají celý dlouhý život před sebou, platí dvojnásob. A proto jsem ráda, že mohu být jakousi „přítelkyní“ tohoto projektu, v jehož smysl hluboce věřím.

Podporují nás

Tématu smrti je spojeno s řadou negativních emocí. Spolupracovat s Vigvamem v oblasti marketingu a crowdfundingu je obrovská výzva. Je to o hledání cest, volby slov a titěrné práce, aby se právě tak nepopulární a tabuizované téma dokázalo správně představit a přiblížit veřejnosti.
Stand out
Vytvářet PR pro Poradnu Vigvam, je náročná práce, jejíž výsledky nás ale stále ženou kupředu. Šířit povědomí o tak důležitém tématu opravdu dává smysl.
Prest

„…Co zde vidím, je jen skořápka. To nejdůležitější je neviditelné…“
A. de Saint-Exupéry

Sylvie Stretti

Děti mnohokrát dospělé překvapují vlastní iniciativou i schopností hledat logické a jasné odpovědi i ve zdánlivě neřešitelné, těžké situaci.

Mám ráda jejich upřímnost, spontaneitu i nápaditost. Ráda propojuji pohádkové příběhy s příběhem dětí i dospělých, neboť jsem přesvědčená, že dospělý má v sobě skryté dítě.

S dětmi pracuji postupně od roku 2002, ať již formou asistence u dětí s mentálním a kombinovaným postižením, jako krizový intervent  Linky bezpečí a následně jako terapeut v rámci rodinné terapie. Vystudovala jsem psychosociální studia v kombinaci s teologií a jsem absolvent výcviků v krizové intervenci, dále výcviku a supervize v systemické rodinné terapii.

V současnost působím jako vysokoškolský pedagog se zaměřením na přímou sociální práci, dále jako krizový intervent v terénu i na telefonu a pracuji s dětmi i dospělými v poradně Vigvam.

Proč Vigvam?

Protože systematická podpora pro děti, které někoho ztratily a jejich rodiny, tady chybí. Ztráta je náročná pro všechny lidi, kterých se dotýká, a především pro rodinu.

Pokud se dítě může se ztrátou vyrovnat ve stejném čase jako jeho blízcí (děti i dospělí), mohou společně pracovat na přijetí situace, a tím se podporuje soudržnost rodiny jako uceleného systému. A propojení krizové intervence a terapie mi dává velký smysl, navíc jako bonus vnímám skvělé lidi kolem sebe

Vzpomínka na babičku…
Babička (velká milovnice masa): „Barunko, já už vůbec nejim maso…“
Já vyděšeně: „Babi a co jíš?“
Babička: „Tak brambory, rejži, těstoviny…“
Já: „Jako samotný, nebo s něčim?“
Babička: „No, tak většinou si do toho nakrájim gothaj, klobásu a nebo slaninu…“

Barbora Racková

Měla jsem se jmenovat Pepina, ale na poslední chvíli si to mamka rozmyslela a jsem Bára… a jsem za to ráda. 

Na Lince bezpečí jsem poznala kouzlo dětské duše, moudrost, která je dětem přirozeně dána, a obrovskou schopnost flexibility a regenerace i v těžkých situacích. 

 V bakalářském programu jsem vystudovala teologii a psychosociální vědy, v magisterském sociální práci. 8 let jsem se věnovala krizové intervenci na krizových linkách – pro děti i dospělé. Ve Vigvamu se věnuji v individuální terapii dětem i dospělým, můžete se se mnou také setkat na podpůrných skupinách pro děti i pro dospělé. Jako koterapeutka působím při hagioterapeutických skupinách v PN Bohnice. 

Proč Vigvam?

Protože Vigvam má smysl. A to právě proto, že při ztrátě blízkého člověka je smysl nejen těžké vidět, často je to až nemožné. O to víc je náročné být na takovou bolest sám. Poslání, které ve Vigvamu spatřuji, je ne radit, ale být průvodcem a podporou, je to prostor pro nejhlubší zákoutí naší zraněné duše.

„Ano,“ řeklo Prasátko, „Králíček je chytrý.“
„A má rozum.“
„Ano,“ řeklo Prasátko. „Králíček má rozum.“
Pak bylo dlouho ticho.
„Myslím,“ řekl Pú, „že právě proto nikdy nic nechápe.“
Medvídek Pú

Jan Kaňák

Jmenuju se Honza. S dětmi a dospívajícími pracuji od roku 2004 a to jak osobně, tak po telefonu.

Posledních pár let jsem pracovat v Modrých dveřích v rámci rodinné terapie, individuální práce s dospělými i dětmi a také formou krizové intervence. Přednáším (spíš někdy nechávám mluvit a někdy jen tak povídám) na HTF UK krizovou intervenci, teorie sociální práce a ještě něco k tomu.

Myslím, že obecně se dá říct, že je mým úkolem pomoct klientům ustát to, co potřebují ustát a vyznat se v tom, co vypadá naprosto nevyznatelně a přijmout to, co nelze vysvětlit ani zcela pochopit.

Proč Vigvam?

Odpovědět na to, proč Vigvam by asi zabralo hodně moc místa. Ale tak ve zkratce (aby to nebylo jen Protože Vigvam), důležitý pro mě je, že mi ta práce tady dává smysl, že jí tvoříme ne jen podle toho, co zažíváme s klientama a klientkama, ale taky podle toho, co se o procesu truchlení ví a co se v této oblasti už vyzkoumalo. A taky teda proto, že některý lidi ve Vigvamu znám už dlouho a je mi s nima dobře.

„Naděje není přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl – bez ohledu na to, jak to dopadne.“
V. Havel

Tereza Berková

Jmenuji se Tereza a ve Vigvamu pracuji převážně s dětmi. Jejich svět mě totiž bavil vždycky 🙂 Chvíli jsem si myslela, že budu učitelka, ale celkem rychle se ukázalo, že je mi líp, když si můžu s dětmi volně povídat o tom, co je aktuálně zajímá, baví, tíží… Prostě o tom, kam je to zrovna táhne.

Dlouho jsem se věnovala práci s třídními kolektivy, kde jsme si povídali o věcech, které jsou pro ně v životě důležité a hledali společně cesty, jak žít spokojeně, ohleduplně a bezpečně. Po čase jsem pocítila, že abych mohla dětem v jejich světě ještě lépe pomáhat, je potřeba být v dobrém kontaktu s dospělými, kteří s dětmi žijí a mají na ně největší vliv. A tak jsem absolvovala výcvik v integrativní rodinné terapii v Institutu Petra Boše, Anima z.ú., který mě vybavil pro práci s celým rodinným systémem.

Proč Vigvam?

Vigvam mi dává velký smysl, víru v lidskou sílu, v životní energii, která v nás je a která nám umožňuje překonat i zdánlivě nepřekonatelné. Mám na nás ráda to, že umíme být v hlubokých a těžkých tématech, ale taky si užít odlehčenost, hravost a chvilky, kdy je líp. Baví mě, jak je každý člen týmu jiný, jak je náš celek pestrý a umožňuje nám vytvářet pro klienty různé přístupy pomoci tak, aby pro ně byly co možná nejlepší.

„Moje radost je jako jaro,
tak teplé,
že rozkvétají květy na všech cestách života.
Má bolest je jako řeka slz,
tak plná,
že naplní všechny oceány…“
T. N. Hanh

Hana Křížová

Jsem Hanka a s dětskými, dospívajícími či dospělými klienty, kteří pro sebe hledají a potřebují nějaký druh podpory, se potkávám od roku 2009. Za tu dobu jsem poznala, že hojivou sílou ve vztahu s lidmi bývá setkání a přijetí – že se vzájemně můžeme slyšet, vidět, vnímat a cítit, bez soudů a taky bez ohledu na to, v jak těžkých situacích se někdy člověk nachází.

Nespočet klientů, s nimiž jsem měla možnost pracovat, mi ukázal, jak silná a odolná může být lidská duše a jak zároveň někdy může být těžké, kráčet po světě se svými trablemi a nasbíranými ztrátami sám. A tak se jen snažím „být u toho“, jít chvíli vedle malých i velkých lidí, kteří si to přejí, pomáhat jim hledat, co může být úlevné a taky společně s nimi chvíli nést to, co nést sám je někdy v nadlidských silách.

Proč Vigvam?

Protože vnímám tento druh pomoci jako ojedinělý a velmi smysluplný. Přijde mi důležité být nablízku lidem, které společně zažívají ztrátu a zároveň s ní každý z nich může mít spojené jiné emoce a prožitky. Chci podporovat jejich individuální vyjádření tíhy, bolesti i jejich individuální hledání úlevy a smyslu, a současně propojovat vzájemné vnímání sebe i porozumění druhému („já to teď mám takhle a máma/táta/brácha/ségra to teď má jinak a obojí je v pořádku“).

PTÁČEK: Pane Smrtko, vy se pořád jen smějete. Když to víte, tak to řekněte, nebo alespoň něco naznačte.
SMRTKA: My nesmíme ani naznačovat…

Hana Nečina Vaníčková

Jsem psychoterapeutka, psycholožka a krizová interventka. Krizová intervence mě dovolila profesně vyrůst, můj pracovní život je spojen s Linkou bezpečí, kde jsem 20 let zpět začínala a kde stále na částečný úvazek pracuji jako vedoucí chatu. Svůj background jsem nakonec našla v celostním přístupu biosyntézy.

Proč Vigvam?

Do Vigvamu jsem přišla za skvělou šéfovou a týmem, který je z velké části složen z lidí, které dobře znám právě z Linky bezpečí. Když jsem seděla na první poradě, měla jsem pocit, že jsem doma. Téma smrti a péče o pozůstalé považuji za důležité a tak nějak zvláštně opomíjené a vytěsňované. Práce tady mi dává smysl. A bez toho bych pracovat nemohla.

„Naše hlavy jsou kulaté, aby naše mysl mohla změnit směr.“
A. Ginsberg

Andrea Šlechtová

Starám se o to, aby se o smrti víc mluvilo, a to i jinde než na titulních stránkách bulváru a v černé kronice. Pracuji na tom, aby měl každý možnost se o Vigvamu dozvědět ve chvíli, kdy to bude zrovna potřebovat.

Proč Vigvam?

Smrt je mezi lidmi ne zrovna oblíbené téma. Kdo by se divil… Nelze se jí ale vyhnout, a tak se s ní musíme naučit žít. Neutíkat od těch, kteří na tom nejsou zrovna nejlíp, ze strachu, že by na nás jejich neštěstí mohlo „přeskočit“. Vigvam je tu pro ty, kdo prožívají nejtěžší chvíle svého života, a proto si ho vážím.

„Člověk není rozumná bytost, která má emoce, ale emocionální bytost, která občas myslí.“
F. Koukolík

Michal Kniha

Jmenuji s Michal a už více jak tři desítky let se pohybuji v pomáhajících profesích a zejména v oblasti práce s rodinou a dětmi v obtížné životní situaci. Prošel jsem (tak jak mnoho kolegů z Poradny Vigvam) různými krizovými linkami a sociálními službami. V současné době se kromě práce pro Vigvam věnuji klientům v soukromé terapeutické praxi a mediacím rozvodových sporů. Proč to dělám? Inu, život mne zavál k práci s lidmi a já u toho zůstal, neboť mi to dávalo a dává smysl. Má práce se postupně stala tak i mým koníčkem, kromě ní si moc rád najdu čas na nějakou knížku o historii nebo na zahradničení.

Proč Vigvam?

S Vigvamem, to mám tak, že ačkoliv jsem jeden ze služebně nejmladších, tak jsem byl u jeho počátků, kdy mi jeho zakladatelka v přátelském rozhovoru sdělovala svůj nápad založit poradnu pro ty, kterým zasáhla do života smrt. Už tehdy mne to přišla jako skvělá myšlenka na velice potřebnou službu, a i proto jsem se po letech jejího fungování rád stal její součástí.

„Když už to za moc nestojí, ať je to alespoň sranda.“

Petr Hořejš

Vystudoval jsem na VŠ obchod a podnikání. V neziskových organizacích se pohybuji již od roku 2008. V současné době, jako výkonný ředitel několika společností, se starám se svým týmem o ekonomickou, fundraisingovou, účetní a mzdovou oblast neziskových organizací.

Jsem spoluautorem metodiky hodnocení ocenění Neziskovka roku a spoluautorem knihy Krabička poslední záchrany pro neziskové organizace. 

Proč Vigvam?

Přiznávám, že s tématem, kterým se Poradna Vigvam zabývá, nemám osobní zkušenost. Proto občas v organizaci působím jako mimoň. Cením si zapálení kolegů a jejich profesionality. Chtěl bych, aby byla Poradna Vigvam ekonomicky nezávislá a mohla realizovat všechny plány, které leží v šuplíku.

To je hrozné, jak sebehlubší filozofie vypadá marná vedle kousku života. Poznat nesmírnou složitost skutečnosti, to je pro mne věc úcty k životu, která se stupňuje v úžas.“ Karel Čapek

Lenka Macháčková

Jmenuji se Lenka, ale často se mi stane, že se podepíši jako Lebka. Když se nad tím zamyslím, asi to nevadí, v obojím se najde pár zajímavých věcí…

K psychologii jsem se dostala díky literatuře a dodnes si myslím, že život je hlavně o příbězích; ať už jde o pohádku, komedii nebo tragédii. A příběhy by měly být vyprávěny. Kdykoli je vyprávěn příběh, je nezbytné naslouchat. Vyprávění mi zatím moc nejde, ale v naslouchání jsem celkem dobrá. 

Co se týče mého příběhu, došla jsem k osobnímu poznání, že někdy je snazší přijmout, že některé události nemají smysl než se pokoušet ho v tom všem najít.

Mám za sebou několik let na Lince bezpečí, hlubinně-dynamický psychoterapeutický výcvik SUR a nyní studuji psychologii na Univerzitě Palackého v Olomouci.

Proč Vigvam?

Protože smrt, bolest a vina nejsou obyčejně oblíbenými konverzačními tématy, přestože mluvit o nich je mnohdy životně důležité. Naučit se žít bez někoho blízkého je dlouhá cesta a někdy je potřeba neplahočit se po té cestě sám, to je totiž neskutečná páračka. Prostě mít někoho, kdo poponese batoh, vybalí svačinu nebo pláštěnku je prostě fajn.

„…Nejdřív se to může zdát nemožné, ale jen do chvíle, než se to povede…“
N. Mandela

Eva Pecha

Mé jméno je Eva. Šest let jsem pracovala v neziskovém sektou s dětmi a učiteli. A občas zavítala do ziskového sektoru, nasbírat zkušenosti v oblasti marketingu a PR. Dozrál čas, abych tyto dvě oblasti konečně propojila.

Ve Vigvamu je proto mým denním chlebem fundraising a marketing. Starám se o život v online prostředí a spolupodílím se na projektech, které
rozšiřují povědomí o naší činnosti.

Proč Vigvam?

Protože přes smutné konce je velmi těžké vidět šťastné začátky. A také proto, že ve Vigvamu pracují odborníci, kteří neztrácejí nadšení a lidskost. To považuju za nejdůležitější pro dělání věcí správně a pro poskytnutí pomocné ruky těm, kteří ji potřebují.

„Kdo nikdy nebyl dítětem, nemůže se stát dospělým.“
Ch. Chaplin

Šárka Grygarová

Jmenuji se Šárka a již na střední škole jsem se potkávala s dětmi na svých praxích. Po ukončení studia moje volba byla jasná a nastoupila jsem na Linku Bezpečí, která mě nasměrovala k pomoci dětem zvládat jejich těžké situace.

Na dětech mám ráda jejich upřímnost, bezprostřednost a schopnost vystihnout situaci. Práci s dětmi se věnuji již od r. 2001 nejprve ve školských zařízení, poté v sociálních službách. Vystudovala jsem psychosociální studia v kombinaci s teologií, jsem absolventka telefonní krizové intervence.

Proč Vigvam?

Poradna tohoto typu v ČR chybí. Vyrovnat se se ztrátou někoho blízkého je obtížné. Sdílení bolesti může pomoci zorientovat se, pochopit situaci, získat podporu a následné přijmout změnu.

„Každá smrt, se kterou jsem se v životě jakkoliv přímo nebo nepřímo setkala, mě určitým způsobem zasáhla, ale jedna pro mě byla dost zásadní. Bylo mi 27, když si tatínek mé dcery vzal život.“

Vendula Karlíková

To období mám tak trochu v mlze. Cítila jsem vinu a strach. Byl to totiž nejen táta mé dcery, ale v té době také velmi čerstvě bývalý partner.

Prožívala jsem to celé v jakémsi úsporném módu. Rodina a kamarádi se začali obávat, že to neustojím a sesypu se. Navrhovali proto, abych navštívila psychologa. Poslechla jsem je a na sezení jsem zašla, ale udělala jsem to spíš pro jejich klid. Víc mi pomohli oni sami tím, že jsem o tom s nimi mohla mluvit, a když jsem cokoliv potřebovala, byli tu pro mě a pomohli.

V takové chvíli je totiž strašně důležité, jakými lidmi jste obklopeni. Počítala jsem s tím, že se můj okruh přátel hodně zredukuje. Nikdo z nich mě ale nevinil, právě naopak, všichni byli úplně úžasní a hodně mě podporovali.

Moje nejbližší rodina tehdy byla moje dvouletá dcera Val a moji rodiče. Mimo to, že z toho mamka s taťkou byli v šoku, vzali to jako fakt a bez jakéhokoliv vysvětlování a rozmluv nad tím co bude, začali fungovat strašně přirozeně dál. Hlídali Vali a neskutečně mi pomáhali, za což jsem jim moc vděčná.

Hodně jsem o tom v té době mluvila se všemi blízkým. Až zpětně jsem si uvědomila, že jsem to rozebírala pořád dokola a dokola, ale asi to bylo dobře. V těžkých chvílích mi nejvíc pomáhalo neustálé ujišťování, že to není moje vina a že se to tak prostě mělo stát.

Celé mě to ale změnilo a myslím, že celkem převratně. Dřív jsem si moc „neviděla do pusy“, teď jsem spíš empatická a taky se od té doby snažím lidi nesoudit. Ráda bych svým příběhem podpořila fungování Poradny Vigvam a ukázala, jak je důležité o smrti mluvit. Teď je to totiž téma, o kterém se nemluví. Smrt je ale důležitá součást našich životů a nemá smysl dělat, že neexistuje.

Mně v nejtěžších chvílích pomohli přátelé, rodina a také Vali, kvůli které jsem nemohla nefungovat. Ona je zároveň mou nejhezčí vzpomínkou. Jiní ale nemusí mít takovou oporu ve svém okolí nebo mohou potřebovat odbornou pomoc a myslím, že Poradna Vigvam je tím pravým místem, kam se obrátit, protože svou práci odvádějí opravdu skvěle.

Sledovat mě můžete na mém Bejbyblogu, kde píšu o dětech a pro děti, Instagramu či Facebooku.

„Otec mě vychovával jako vojáka. Byl přísný a to mě nutilo na sobě hodně makat. Byl taky jediný, kdo se o nás s bratrem staral v době, kdy na tom máma nebyla zdravotně dobře a musela být v nemocnici. A pak mu doktoři řekli, že má nádor mozku a nebude chodit.“

Nguyen Manh Tung

Když jsem se to dozvěděl, měl jsem v hlavě jen jedno – začít pořádně pracovat a postarat se o něj. V té době jsem si nepřipouštěl, že by mohl zemřít. Pamatuju si jednu chvíli, kdy za ním do nemocnice přišel na návštěvu známý a otec se mu chlubil, že trochu hýbe nohou. Ten známý na to ale jen řekl: „Vždyť umíráš…“. To mě jako dítě hodně vzalo. Do té doby se mnou o tom nikdo nemluvil.

Už od 12 let jsem se snažil si vydělávat, co to jen šlo. Abych měl na svačinu a také abych si nějaké peníze našetřil. Otec za to byl rád, ale stejně tak jako většina vietnamských rodičů nevyjadřuje své pocity, ani on mi to nedával příliš najevo. Možná proto je jedna z mých nejhezčích vzpomínek právě ta, kdy mi řekl, že je na mě pyšný. To už bylo v době, kdy chodil na ozařování.

Starost o rodinu postupně padala na mou hlavu. Když otec v mých 14 letech zemřel, musel jsem se postarat o bratra i mamku já. To období bylo velmi těžké. Okolí nás sice povzbuzovalo, ať jsme silní, já ale neměl směr ani cíl, byl jsem bezradný a na vše jsme byli sami. Máma byla stále nemocná a na vše sama. Ze dne na den přišla o byt a ocitla se na ulici. Rozhodl jsem se ji proto s bratrem odvézt do Vietnamu ke zbytku naší rodiny.

Byla to právě tahle cesta, která mi během těžkého období hodně pomohla. Možná to bylo změnou prostředí, nebo možná návratem k rodině, kulturou… Ve Vietnamu fungují rodinné vazby trochu jinak než tady. Lidé si jsou hodně blízcí a to i ve smrti. Existuje více rituálů a také se o smrti víc mluví.

Přijmout otcovu smrt byl běh na dlouhou trať. Nekončící boj uvnitř mě samotného. Celý svět se mi obrátil naruby. Velkou pomocí pro mě bylo stanovit si cíle a věnovat se něčemu smysluplnému. Začal jsem pracovat a založil jsem menší firmu, se kterou investujeme do hodnotných projektů. Hodně času a energie věnuji propojování české a vietnamské komunity v rámci česko-vietnamské organizace CZECH Viet a také spolupořádám oblíbené zážitkové Sapa trips.

Jsem spíš prakticky založený, a tak když se mě někdo zeptal, kde mám rodiče, řekl jsem, že se oba vrátili do Vietnamu. Bylo to tak jednodušší. O smrti otce jsem nerad mluvil. Na jedné akci jsem ale slyšel o Poradně Vigvam, a když jsem zjistil, čemu se věnují, donutilo mě to zamyslet se víc nad tím, jak asi smrt prožívají ostatní a jak se s ní vypořádávají. Rozhodl jsem se svůj postoj změnit a o smrti mého otce mluvit veřejně. Věřím, že můj příběh bude inspirací pro ostatní, kteří o někoho přišli. Mou cestu můžete sledovat na mém facebookovém profilu @Nguyentungis.