O nás
Jsme průvodci v tak těžké situaci, jako je ztráta blízké osoby. Poradna Vigvam je nezisková organizace, ve které pomáháme vyrovnat se s úmrtím blízkého člověka a brát smrt jako běžnou součást života. Ztráta může vyvolat hlubokou krizi, a pokud není ošetřena, může způsobit dlouhodobé trauma. Pracujeme s dětmi i rodiči, s učiteli i s širokou veřejností, která si uvědomuje důležitost přijetí tohoto smutného okamžiku v našich životech.
Náš cíl
Naším cílem je vytvořit funkční systém podpory pro děti i dospělé, kteří prožívají ztrátu člověka ve svém okolí. Pomáháme pozůstalým lépe se zorientovat v nastalé situaci a pochopit ji podle jejich možností a schopností. O tématu smrti mluvíme otevřeně, protože i veřejnost má velký vliv na to, jak pozůstalí prožívají bolestnou ztrátu. Jsme tu pro učitele, kterým pomáháme citlivě mluvit o smrti ve vztahu k žákovi i třídnímu kolektivu.
Sylvie Stretti
ředitelka Poradny Vigvam, z.ú.
Při své dlouhodobé práci na Lince Bezpečí jsme se spoluzakladately Poradny Vigvam a krizovými interventy vnímali téma smrti vždy jako jedno z nejtěžších. Navíc praxe ukázala, že terapeutů specializovaných na téma smrti je nedostatek a jejich objednací doby jsou dlouhé. Je přitom dokázáno, že pomoc nebo změna v chování pozůstalého by měla přijít v období do 6 týdnů. To vše vedlo k tomu, že jsme založili Poradnu Vigvam. Místo, kde se věnujeme velké bolesti způsobené ztrátou blízkého člověka a snažíme se celé rodiny vrátit zpět na cestu životem, kterou mohou s radostí kráčet.
Tým
První kontakt
Zasáhla vás nebo vaše známé smrt blízkého člověka? Potřebujete odbornou pomoc nebo si jen popovídat a ujasnit si, co se ve vás teď odehrává? Máte otázky týkající se smrti a truchlení? Zavolejte nám!
Ambasadoři
Marta Issová
Podpořit Vigvam, poradnu pro děti traumatizované ztrátou, jsem se rozhodla z několika důvodů. Ten počáteční byl velmi prozaický: jeho zakladatelku Sylvii Stretti už nějakou dobu znám a mám důvěru v ni i její cit zabývat se správnými a potřebnými věcmi.
Dalším je moje přesvědčení, že pomáhat je důležité, zvláště pak dětem ve svízelné situaci, do které se nedostaly vlastním přičiněním. Trauma ze ztráty někoho blízkého, nebo z jakékoli těžké situace tohoto druhu, může potkat kohokoli. Podstatné je, jakým způsobem se z něj dostaneme, případně kdo nám z něj pomůže. Což v případě dětí, které mají celý dlouhý život před sebou, platí dvojnásob. A proto jsem ráda, že mohu být jakousi „přítelkyní“ tohoto projektu, v jehož smysl hluboce věřím.