Online poradna je tu pro všechny, kteří mají otázky týkající se truchlení a práce se smrtí. Na dotazy odpovídají zkušení terapeuti Poradny Vigvam s mnohaletými zkušenostmi. Zajímá vás něco konkrétního? Vyplňte formulář níže na stránce. Dotaz spolu s odpovědí anonymně zveřejníme do 14 dnů na této stránce, aby mohl pomoct i ostatním. Odpověď vám zároveň zašleme také na e-mail.
Pravidla poradny
1) Odpověď na zaslaný dotaz publikujeme do 14ti dnů ode dne nahrání dotazu skrze formulář.
2) Zasláním dotazu souhlasíte s jeho zpracováním a následným publikováním v (případně) upravené podobě spolu s opovědí zde na webu.
3) Pokud by byl dotaz natolik konkrétní (ve smyslu možné identifikace osob a situací), je možné, že nebude zveřejněn. V takovém případě zašleme odpověď pouze na váš e-mail.
4) Nemůžeme poskytnout jednoznačné rady, návody, plány. Nabízíme pouze možnosti reakce na popisovanou situaci.
5) Služba je poskytována zdarma.
FORMULÁŘ PRO DOTAZY
DOTAZY & ODPOVĚDI
Dotaz: Co když se dítě začne bát smrti?
Odpověď: Je to přirozené a v určitém vývojovém stádiu se strach ze smrti objevuje, bez ohledu na zkušenost se smrtí, nebo zda se o ní mluví. Nejdřív se děti bojí o někoho a potom přijde strach z vlastní smrtelnosti. Pomůže, když se o smrti bude mluvit a nebude tabu. Pokud ji necháme zahalenou v mlze, tak bude děsivá.
Sylvie Stretti, ředitelka a terapeutka Poradny Vigvam
Dotaz: V jaké chvíli do Vigvamu rodiny obvykle přichází?
Odpověď: Nejčastěji k nám přicházejí rodiny, kterým někdo zemřel zhruba tak před 14 a méně dny, tedy v docela akutní fázi.
Přichází však rodini i jednotlivci také s odstupem, kdy nejdříve řešili jiné věci a na samotné truchlení prostě nebyl prostor. U většího časového odstupu (třeba i několik let) se zaměřujeme na fakt, zda opravdu přichází ohledně úmrtí blízkého nebo zda došlo např. k narušení vztahů v rodině a potřeba je třeba rodinná terapie, tedy jiná služba a jiné pracoviště.
Sylvie Stretti, ředitelka a terapeutka Poradny Vigvam
Dotaz: Je možné s vámi konzultovat, jak dětem sdělit smrt blízkého člověka?
Odpověď: Určitě. Pro všechny, kdo potřebují v oblasti smrti a truchlení poradit, pomoct, jsme tu na telefonu. Jsme schopní s rodiči přímo nakrokovat, jak o úmrtí blízkého s dětmi promluvit. A někdy se taky stává, že rodiče nenajdou dost sil, aby dětem řekli, jak se to stalo. Takže pak v rámci prvního setkání společně s rodičem děřem říkáme, jak smrt proběhla.
Sylvie Stretti, ředitelka a terapeutka Poradny Vigvam
Dotaz: Kdy je správný čas začít s dětmi mluvit o smrti?
Odpověď: V okamžiku, kdy se dítě se smrtí setká, je to jasné a je jedno, jestli je mu třeba jen rok. Jinak si myslím, že kolem druhého a třetího roku by se to mělo dělat formou pohádek. Děti se v nich se smrtí setkávají běžně. Například Popelce umře maminka a potom i tatínek. Ve filmu Hledá se Nemo se dítě narodí až po smrti matky. Pro starší je smrt třeba v Harrym Potterovi apod.
Sylvie Stretti, ředitelka a terapeutka Poradny Vigvam
Dotaz: Je dobré brát dítě na pohřeb? Máme mu dát na výběr?
Odpověď: Na prvním místě hraje roli věk dítěte. Myslím, že od dvou, dvou a půl let, se o tom dá s dětmi mluvit. K tomu vedeme i rodiny: Pobavte se o tom s dětmi. Řekněte jim, jak pohřeb vypadá, zeptejte se, jestli se toho chtějí účastnit. Záleží také na blízkosti zemřelého, ztráta je diametrálně odlišná u vzdálené tety a oblíbeného dědy. Je tedy hodně důležité se dětí ptát. Zhruba do dvou let dítěte je to víc na rozhodnutí rodičů.
Já sama radím, aby to udělali tak, aby jim v tom bylo pokud to je možné, alespoň trochu dobře. Jestli je pro ně důležité mít na pohřbu dítě vedle sebe, vezměte ho sebou. Zvláště u miminek zhruba do roka. Mezi prvním a druhým rokem je vývoj dětí hodně individuální. Pokud naopak má rodič pocit, že by na dítě účastí na pohřbu například přenášel vlastní smutek, necítil by se dobře, ať si zajistí hlídání a netrápí se, že dítě na pohřbu nebude. V tom případě, pokud už dítě vnímá, že někdo byl a najednou není, je dobré vymyslet jinou rozlučku. Vhodnou formou, třeba s pohádkou, písničkou.
Mám zkušenost, že děti zhruba od dvou let jsou schopné si říct, zda na pohřeb chtějí nebo ne. A někdy děti chtějí jít až na pohřební hostinu, na tom není nic špatného, vlastně nic není špatně.
Sylvie Stretti, ředitelka a terapeutka Poradny Vigvam
Publikováno: 22. 2. 2021
