Jak sdělit třídě, že někomu ze spolužáků zemřel blízký člověk, je jedna z nejčastějších otázek vztahujících se ke školám, se kterou se v Poradně Vigvam setkáváme. Vypracovali jsme proto krátký souhrn důležitých bodů, které je dobré v takové chvíli neopomenout. Lze je použít jako „první pomoc“ nebo s jejich pomocí vystavět krizový plán pro tyto situace.
Stejně jako je samotné umírání záležitostí vysoce individuální, ani v případě následného truchlení a vypořádávání se s nově nastalou situací není daný konkrétní vzorec, podle kterého jednat. Ze zkušeností doporučujeme určitý postup, jsou ale i kroky, které jsou volitelné a vždy je důležité vzít v potaz konkrétní situaci.
Pozůstalý na prvním místě
Mezi krok, který doporučujeme dodržet za každých okolností a neměnit ho, patří na prvním místě rozhovor přímo s dítětem či s rodinou pozůstalého dítěte.
Tento rozhovor je naprosto klíčový pro to, co se bude dál dít. Dítě a rodina mají právo si říct, zda a jak chtějí informaci o smrti ostatním ve škole sdělit a také se mohou domluvit na tom, jak bude nyní dítě zapojováno do výuky, případně kde může na půdě školy hledat podporu.
Stejně tak se může dítě s pedagogem či školním psychologem domluvit, jak si přeje, aby se nyní k tématu smrti vztahovali jeho spolužáci. Mají o tom mluvit a mohou se ptát, nebo by teď bylo raději, aby se tématu vyhýbali a nemluvilo se o tom?
Nezapomeňte také danému dítěti či rodině nabídnout možnosti, kam se v rámci školy či pomocných organizací obrátit ve chvíli, kdy by potřebovali psychologickou pomoc či jinou podporu. V rámci školy jde obvykle o školního psychologa či metodika prevence, za kterými může docházet samotný žák školy. V případě práce s pozůstalou rodinou či přání pracovat se ztrátou u dítěte externě mimo školu, je možné odkázat je na nás – Poradnu Vigvam, či kontaktovat oblastní pedagogicko-psychologické poradny, které vám jistě pomohou s hledáním odborníků.
Z obsahu takového rozhovoru je patrné, že jeho výstupy do značné míry ovlivní, jak bude škola postupovat – zda bude třídu informovat třídní učitel (či jiný z pedagogických pracovníků školy), nebo dítě samo. Jestli se to celé bude odehrávat v přítomnosti pozůstalého dítěte, či bez něj a také jaké informace budou toto sdělení doprovázet.
Pracujte s celou třídou
Dalším důležitým krokem je připravit si, jak bude škola pracovat v rámci třídního kolektivu, kterému se takovéto zprávy dostává. Vyhraďte si na tento rozhovor dostatek času a nechte prostor pro případné otázky žáků. Pokud to situace dovolí, mějte připravené aktivity adekvátní k věku žáků, které by jim pomohly ventilovat pocity. Stejně tak vždy doporučujeme, aby bylo i dětem ve třídě připomenuto, za kým mohou ve škole zajít, pokud někomu nebude dobře a ucítí potřebu se svěřit, něco probrat nebo bude hledat jinou formu podpory.
Další možné kroky
Mezi volitelné možnosti školy pak patří to, co může nabídnout samotné rodině dítěte. Některé školy jsou v rámci podpory rodiny velmi aktivní a ochotně hledají externí podpůrné služby, jiné vycházejí vstříc například formou individualizovaného plánu spojeného se současnou online výukou.
Zde záleží hlavně na tom, jak má škola nastavenou spolupráci a vztah s rodiči svých žáků a také na samotných možnostech školy. Jinak bude situaci pravděpodobně řešit velká městská škola s vyšší mírou anonymity a jinak malá komunitní škola na vesnici, kde učitelé vůči dětem často mají i další role, například jako vedoucí kroužků nebo jsou jejich příbuznými, či blízkými rodinnými známými.
Smrt ve školním kolektivu
Samostatným tématem zůstává, když zemře přímo některý z pedagogů nebo žáků školy. Takováto situace s sebou nese mnohem větší emocionální zátěž pro všechny zúčastněné a leckdy není možné, aby ji ošetřoval přímo pracovník školy. V takovou chvíli je na místě požádat o pomoc externisty, kteří mohou pomoci ve škole zprávu sdělit a zahájit proces truchlení tak, aby se jednotlivci mohli vzájemně podporovat a nevznikala mezi nimi propast mlčení, nejistoty a uzavření se. Zpravidla se v těchto chvílích objevuje i potřeba rituálu rozloučení na půdě školy nebo třídy.
V těchto případech je velice významným tématem také to, z jakého důvodu smrt nastala. Pokud je jakkoliv spojena s chodem školy, ocitá se sama škola rázem v situaci, kdy musí řešit mnoho formalit a administrativy a práce s emocemi a psychické ošetření osob, kterých se situace přímo dotýká, bývá často odsunuto na vedlejší kolej.
Je proto víc než vhodné mít pro takové situace ve škole vypracované krizové plány. Díky nim je hned jasné kdo, kdy, co a jak dělá. Neztrácí se tak drahocenná energie ve zmatku a panice. I v těchto případech můžeme školám pomoci. Veškerá tato témata také podrobně probíráme na našem kurzu Děti a ztráta pro pedagogické pracovníky.
Nevíte si rady? Vyhledejte pomoc
Truchlení se netýká jen jednotlivce, ale i celých kolektivů. Jak dobře situaci daná skupina zvládne záleží na mnoha faktorech. Rozhodně ale situaci nepodceňte. Rádi vám v těchto těžkých chvílích budeme oporou po telefonu a společně s vámi budeme hledat konkrétní kroky, jak pomoci vašim žákům, učitelům a dalším pracovníkům školy, kteří často věnují mnoho své energie právě dětem a pro ně samotné už jim žádná nezbývá.
5 tipů, o které se opřít
- Buďme odvážní vstoupit do rozhovoru s dítětem a ptejme se na jeho přání. Kdo to má třídě říct? Kdy? Jak? Jaké informace? Jak se má třída nyní chovat? Na koho se dítě může obrátit, když mu bude ouvej?
- Otevřme téma před třídou tak, aby korespondovalo s přáním dítěte
- Mějme připravené informace, ale i možnost říct „nevím“
- Věnujme čas přípravě aktivit, které by třídě mohly pomoc ventilovat jejich emoce
- Zůstávejme v kontaktu s ostatními kolegy, abychom sledovali, jak se pozůstalému dítěti daří
Autor: Mgr. Tereza Berková, terapeutka
Publikováno: 28. 4. 2021
