Skip to content

Téma smrti v běžné výuce

Jednou z velmi častých myšlenek, které rádi sdílíme, je, že je třeba téma smrti do školy přinášet a nevnímat ho jako tabu. Pokud totiž o takto citlivém tématu začneme mluvit až ve chvíli, kdy se nás osobně dotýká, je celá situace o poznání náročnější. Je ale naprosto pochopitelné, že existuje celá řada témat, která bychom s dětmi probírali raději, která by pro nás byla milejší, optimističtější a také bychom si v nich byli jistější. 

 

Proč by téma smrti mělo být součástí běžné výuky? 

Můžeme začít tou úplně nejjednodušší odpovědí – protože je součástí života stejně jako zrození, dětství, dospívání, dospělost a stáří. Pokud však téma smrti a umírání dokážeme s žáky otevírat preventivně, tedy ve chvíli, kdy se nás téma smrti osobně nedotýká, vytváříme si velmi důvěrný prostor, který se nám může významně hodit ve chvíli, kdy se něco náročného přihodí. A to nejen v souvislosti se smrtí, ale jakoukoliv jinou emocionálně náročnou situací. 

Když budeme s žáky mluvit o smrti otevřeně a vytvoříme jim respektující prostředí, dokazujeme jim, že s námi mohou mluvit o široké škále témat a že to, co je hlavní, není to, o čem se mluví, ale jak se o tom mluví. Díky tomu jim také ukazujeme, že vhodným způsobem můžeme mluvit o čemkoliv. Škola se tak pro ně stává podpůrným a růstovým prostředím nejen ve vzdělávací, ale i ve výchovné složce vývoje. 

Kam téma smrti zařadit?

Téma smrti je možné zařadit průřezově do různých předmětů s různými záměry. Více než vhodný je například přírodopis a vztah ke koloběhu života, můžeme využívat ale i hodiny zaměřené na osobnostní rozvoj žáků ve vztahu ke svátku dušiček, či halloweenu, který u nás získává každý rok na větší oblibě. A stejně tak můžeme mluvit o tématu v literatuře, hudbě nebo výtvarném umění. 

Pro mladší děti téma přirozeně spadá do prvouky nebo do čtení, kde se téma smrti objevuje v nepřeberném množství pohádek a příběhů. 

Jak s tématem pracovat?

Pokud je učitel akční a cítí, že by se smrti ve výuce rád věnoval víc, je zde několik možností, jak toto téma posílit – existují metodiky pro preventivní práci se třídou, např. metodika pro první stupeň základních škol „Kočičí zahrada“ vypráví příběhy koček, které spolu žijí a zažívají různá dobrodružství a zapeklité situace. Jednou z nich je i smrt dědečka jedné z koček. Nebo je možné využít filmy a metodiky, které naše poradna vytvořila ve spolupráci s Nadací Sirius (metodiky jsou ke stažení zde).

Hodina zaměřená na téma smrti tak může nabývat mnoha podob – s dětmi si můžeme povídat, co si pod pojmem smrt představují, zda znají tradice jiných kultur a jejich zvyklosti při pohřbech, nebo se podívat na rozdíly v pojímání smrti mezi nejznámějšími náboženstvími. S žáky také můžete zavzpomínat na své předky – využijte například myšlenky z filmu Coco a připomeňte si je. U nejmenších stačí i takové drobnosti jako to, že rozšlápnutou žížalu na chodníku nepřejdeme, ale všimneme si jí a vysvětlíme si, co se stalo. Vodítkem k debatě o smrti se mohou snadno stát i uschlé květiny nebo úmrtí třídního zvířátka. Vše, co je živé jednou zemře.

Čemu věnovat pozornost?

Možností, jak zařadit téma smrti do výuky je opravdu mnoho. Konkrétní způsob pak záleží hlavně na dvou faktorech. 

Prvním z nich je věk žáků – jiná bude diskuze o smrti se studenty středních škol a jiná v mateřských školách. 

Druhým je osobní ladění pedagoga, který bude s třídou pracovat. Je opravdu důležité, aby byl pedagog s tím, jak chce téma smrti přinášet, spokojený a bylo to pro něj komfortní. Téma smrti je totiž velmi specifické v tom, že v sobě obsahuje otázky, na které nikdo z nás nezná odpověď. Je proto důležité, aby pedagogové byli připraveni říct, že nevědí a že o něčem může mít každý z nás jinou představu. Nehraje se tu na správné a špatné odpovědi a každý z nás a naše rodiny mohou mít za sebou jiný příběh a jinou představu o tom, co se děje po smrti. 

Velmi zajímavé je také v rámci povídání o smrti pozorovat rozdílnost každého z nás a poukázat na ni. Každý jsme nějaký, můžeme mít svůj příběh a životní pohled a nemusí se vylučovat. Stejně jako to, že někdo je pravák, někdo levák, někdo věří na kouzla a zázraky a někdo říká, že nevěří na nic, někdo je optimista a někdo je vychovaný tak a někdo jinak. 

Smrt je něco, co nás všechny spojuje, ačkoliv k ní přicházíme každý odjinud. 

škola a smrt

Vigvamí sedmero pro přirozené zapojení tématu smrti do výuky

  • vnímejme smrt jako jedno z přirozených témat, stejně jako zrození
  • čím dříve začneme, tím přirozenější téma to pro děti bude
  • využívejme možností téma zapojit zcela přirozeně – ve vývoji člověka, historii lidstva, pomocí knih, příběhů, 
  • sledujme běžné dění okolo nás – v přírodě je smrt a konečnost přirozená a obklopuje nás
  • nebojme se říkat, že něco nevíme
  • podporujme pochopení a toleranci k odlišnostem – každý můžeme mít svou představu
  • pokud je nám to milé, vezměme si na pomoc filmy, knížky, metodiky, které pro téma práce se smrtí existují

Tipy na filmy a knížky

Autor: Mgr. Tereza Berková, terapeutka

Další články

Zpět do školy se smutkem

Děti a dospívající tráví většinu svého času ve škole. A s nimi tam vstupují i
Čtěte více

Pomocná síť

Aktuálně ještě víc, než kdy dřív, je potřeba zajistit síť pomoci pro všechny pozůstalé, kteří
Čtěte více