Anna Alekseenko pochází z ruského Krasnojarsku. V 18 letech se kvůli studiu medicíny na 1. lékařské fakultě UK přestěhovala do České republiky. Sama má smrt spojenou převážně se školou, protože se s ní zde poměrně často setkává.
Seriál Truchlení 100x jinak nabízí možnost nahlédnout do způsobu truchlení různých kultur formou osobních rozhovorů. Podívejte se s námi, jak smrt prožívají lidé ze všech koutů světa. Lidé rozdílných náboženství, smýšlení, věku i postavení. Načerpejte inspiraci nebo si jen rozšiřte obzory.
Jaké zvyky vás ve spojitosti se smrtí ve vaší zemi napadnou jako první?
Pohřeb, sešlost pozůstalých, vzpomínkové oltáře – tohle to všechno do naší kultury patří. Pohřeb je, jako všude jinde, souborem rituálů a akcí, který je těsně spojen s naboženstvím. Protože je v naší zemi většina lidí pravoslavně věřící, všechno, co se týče pohřbu, se děje podle kánonů pravoslavné církve.
Podle pravoslavné tradice musí být k umírající osobě (za nezbytných podmínek, že je při vědomí a v přiměřeném stavu) povolán kněz, který nad ní vykonává svátost smíření za uzdravení a odpuštění hříchů.
A co následuje po této svátosti?
Pokud osoba již zemřela, pak na řádu přichází mytí. Mytí je považováno za obřad čištění. Podle církevní doktríny se zemřelý musí objevit před Bohem v čistotě a bezúhonnosti, kterou člověk obdržel v době křtu. Tento obřad nemá přísné kánony a jeho realizace závisí na konkrétním regionu a okolnostech jeho výkonu. V extrémních situacích (například v případě smrti daleko od domova) může zemřelého umýt každý dospělý, který byl v okamžiku smrti poblíž.
Jak potom probíhá pohřeb?
Obřad pohřbu (rusky Otpevanije) je také velmi významný. Pohřeb je jednou z bohoslužeb, která se koná obvykle v chrámu. Pozor ale na záměnu pohřební služby s pamětní službou (Panikhída), která probíhá hned v den pohřbu, pak třetí, devátý nebo čtyřicátý den po smrti nebo při výročí úmrtí nebo narození. Jak obřad pohřbu, tak pamětní služba by měla probíhat v chrámu, ale mohou se uskutečnit i doma. Záleží na přání rodiny.
A co samotné pohřbení těla?
Pohřbení je posledním bodem pohřbu. Při stahování rakve dolů do hrobu se zpívá Trisvjatoje – píseň andělů, která znamená, že zesnulý přechází do andělského světa. Na konci pohřbu musí každý přítomný do hrobu hodit hrst země. Na hrob se pak také samozřejmě umístí kytice (klasicky červené karafiáty) a věnce. Dál následuje zmiňovaná sešlost pozůstalých.
Má tato sešlost nějaká pravidla a je rozdíl mezi první a tou poslední?
První vzpomínka neboli sešlost pozůstalých probíhající v den pohřbu vypadá tak, že se sejdou jak rodinní příslušníci, tak i kamarádi a dobří známí zemřelého. Nejčastěji to probíhá bud‘ v soukromí nebo v hospodě. Je zvykem postavit na stůl foto zemřelého s černou páskou v rohu a vedle dát panák vodky s kouskem chlebu.
V průběhu večera se v dobrém vzpomíná na zemřelého, dělají se přípitky a podává se večere nebo oběd. U nás na Sibiři jsou typickým jídlem na sešlosti pozůstalých palačinky, v jiných oblastech to je ale jinak, někde se můžete setkat například s buchtami a podobně.
Další vzpomínání na zemřelého probíhá spíš doma v kruhu rodinném. Druhá sešlost se koná v devátý den a třetí v den čtyřicátý od pohřbu. Pak se pořádají vzpomínky při ročním výročí od smrti, v tento den je obvyklá tradice navštívit hrob zesnulého. Poté se koná vzpomínka již v blízkém rodinném kruhu na každé výročí smrti, na narozeniny a na svátek.
Z popisu to vypadá, že zvyky spojené se smrtí jsou důležitou součástí vaší kultury. Opravdu se dbá na jejich dodržování?
Důležitou součástí našeho života, myslím, opravdu jsou. Alespoň pohřeb a sešlost pozůstalých se dělá vždy. Ale je to hodně individuální a také je to dost spojené s náboženstvím. Nevěřící se nejspíš obejdou bez obřadu pohřbu a pamětní služby.
Dodržujete vy osobně, případně vaše rodina, tyto rituály a tradice?
Ano, moji rodiče jsou věřící, takže vše zmíněné dodržujeme.
Držíte v Rusku také nějaké formy smutku?
Blízcí příbuzní zemřelého by měli během 40denního vzpomínání nosit černou, ale není to pravidlem.
Jak přistupují a komunikují s truchlícími přátelé, známí a širší rodina?
To je hodně individuální. Zaleží na truchlícím. Někomu pomůže o své ztrátě mluvit a vše prožívá otevřeně, někdo jiný je naopak uzavřený a je se svým žalem raději sám.
A mluví se o smrti otevřeně v rámci veřejných míst jako je škola nebo práce?
Ve škole jsem se se smrtí občas setkávala v rámci výuky, jinak to je podle mě téma, o kterém se moc nemluví.
Existují v Rusku nějaké odborné služby pomáhájící pozůstalým s procesem truchlení?
U nás, co ja vím, nic takového bohužel neexistuje. Ale jsou dobrovolnické organizace, které finančně pomáhají rodinám, které v souvislosti se smrtí blízkého zůstali v opravdu obtížné situaci. U nás pozůstalým pomáhá s truchlením hlavně náboženství, tedy církevní služby i samotná víra v Boha. A pak také psychoterapie. Myslím si, že je jedno, jestli je tou cestou víra nebo psycholog, hlavně když to pomůže.
Připravila: Andrea Šlechtová
Publikováno: 22. 2. 2021
