Zde je pár užitečných tipů pro rodiče a pečující:

• Buďte upřímní a přímí: Když mluvíte s dětmi o smrti, je důležité být pravdivý, srozumitelný a přímý, aby nedocházelo ke zmatku. 
• Respektujte úroveň porozumění dítěte: Používejte jednoduché věty a vysvětlení přiměřené věku a rozumovým schopnostem dítěte. Mladší děti mohou potřebovat jednodušší vysvětlení, zatímco starší děti mohou být schopny lépe porozumět i složitějším konceptům. 
• Poslouchejte a odpovídejte na jejich otázky: Buďte ochotni poslouchat dětské otázky a odpovědi. Také se můžete ptát, co ony samy cítí a co je znepokojuje. Nezapomínejte ani na sebe a určete míru otázek a odpovědí, která je v pohodě i pro vás.
• Budujte otevřený prostor pro diskusi: Vytvořte prostor, kde se děti cítí pohodlně a mohou bezpečně sdílet své pocity a myšlenky. Buďte otevření a empatičtí k jejich reakcím.
• Použijte vhodný jazyk: Snažte se používat slova, která jsou dětem blízká a srozumitelná. Vyhněte se používání slov jako „usnul“ nebo „odešel“, která mohou děti zmást, raději říkejte „zemřel“.
• Ukažte své emoce: Buďte otevření ve svých emocích, mluvte o nich a ukažte dětem, že je přirozené cítit smutek a bolest. To může pomoci dětem lépe porozumět svým vlastním pocitům. Děti zároveň uvidí vaše strategie zvládání. Pozor ale na emoční zahlcení, pokud jsou emoce pro vás stále příliš zaplavující a nezvladatelné, je vhodnější je regulovat.
• Vytvořte prostor pro truchlení: Umožněte dětem vyjádřit své pocity truchlení a projevovat smutek. Respektujte jejich individuální formu truchlení. Podporujte je v tom, aby prožívali své emoce a poskytujte jim lásku a podporu.
• Připravte se na opakované diskuse: Buďte připraveni na to, že děti mohou potřebovat opakovaně diskutovat o smrti a ztrátě. Buďte trpěliví a poskytujte jim kontinuální podporu a porozumění.
• Vytvořte prostor pro hru: Zejména pro mladší děti je hra přirozeným způsobem komunikace. Hra se může po úmrtí proměňovat, mohou se objevovat třeba „nehody“ nebo „umírání hraček“. To je v pořádku, i takto dítě zpracovává, co se stalo. Děti jsou moudré, klidně nechte na nich, na co si chtějí hrát.
• Využijte podporu okolí: Jako rodiče a pečující osoby chcete pro dítě jen to nejlepší. Pokud je pro vás příliš těžké se o smrti s dítětem bavit, odpovídat na spoustu otázek ohledně úmrtí, nebo třeba chodit na hřiště, neváhejte své blízké poprosit o pomoc. Babičky a dědečkové, kamarádky a kamarádi se mohou stát důležitou oporou a vy na to nebudete sami. Také je možné využít krizové či terapeutické služby.

Výročí a svátky jsou součástí truchlení

• Pro začátek je důležité si uvědomit, že tyto dny mohou být opravdu náročné a bolestivé a často prostě nejde předstírat, že to jsou jen čísla v kalendáři. Je to přirozená součást truchlení, ale je dobré se v těchto dnech o sebe dobře postarat. Jako blízcí či přátelé pozůstalých bychom měli být připraveni poskytnout podporu, ponechat potřebný prostor nebo jen dát najevo, že tu jsme a myslíme na ně i na zemřelého.

Naplánovat si, jak den strávím? Proč ne…

• Může pomoci, pokud si den dopředu naplánujete, jak ho budete trávit. Můžete si připravit i několik variant, pokud zatím nedokážete odhadnout, co budete v daný den potřebovat. Zda budete chtít být sami, s rodinou nebo přáteli, doma nebo někde mimo domov. Někdy může pomoci navštívit místo odpočinku zemřelého, jindy společné oblíbené místo. Naplánujte si nějaký rituál nebo jinou aktivitu. Můžete také odjet a dělat něco nevšedního nebo se držet běžného řádu dne, který může sloužit jako pomyslné zábradlí, kterého se dá přidržet.
• Někdy může být milé a užitečné, pokud se držíte svých zvyklostí, které máte s daným dnem spojeny. Můžete tento den využít také k tomu, abyste si zavzpomínali. Sami, například s fotografiemi, oblíbeným filmem, hudbou nebo hrou, případně s blízkými či přáteli, kteří mohou být v takových chvílích důležitou oporou. Nebojte se říct, co byste od nich v tyto dny potřebovali, ale ponechte jim prostor, aby se mohli rozhodnout, zda vám to mohou nabídnout, případně přijít s vlastním nápadem, který můžete přijmout, nebo ne. Pokud si tyto věci vyříkáte předem, může to mnohé usnadnit a předejít možným nedorozuměním. Vzájemné pochopení, soucit a péče jsou velmi důležité.

Své pocity můžete sdílet různými způsoby

• Nebojte se mluvit o tom, co prožíváte, a dovolte si emoce spojené se ztrátou. Je na vás, zda se rozhodnete je sdílet s blízkými, s domácím mazlíčkem, napíšete si je do deníku, na papír nebo napíšete dopis, případně si vše ponecháte jen v duchu.

Buďte k sobě laskaví ještě více než obvykle

• Dobře o sebe pečovat je důležité vždy, obzvlášť v bolestech po ztrátě blízkého, a ve významné dny, svátky či výročí si zasloužíte péči ještě větší. Buďte k sobě pozorní a laskaví, dopřejte si hodně tekutin, dobré jídlo, odpočinek a cokoli, co vám dělá radost a obvykle vás těší.
• Může se stát, že nakonec budete cítit, že potřebujete něco úplně jiného, než jste si naplánovali. Naslouchejte svým potřebám a dělejte to, co právě cítíte, že potřebujete. Nejste v tom sami. Jsou lidé, kteří na vás myslí, mají vás rádi a stojí při vás.

Neváhejte požádat o pomoc

• Pokud cítíte, že je toho na vás příliš, nebojte se požádat o pomoc. Ať už svou rodinu, přátele, blízké, nebo odborníky, jako jsou krizové linky, krizová centra či terapeuté.