Online poradna

Online poradna je tu pro všechny, kteří mají otázky týkající se truchlení a práce se smrtí. Na dotazy odpovídají zkušení terapeuti Poradny Vigvam s mnohaletými zkušenostmi. Zajímá vás něco konkrétního? Vyplňte formulář níže na stránce. Dotaz spolu s odpovědí  anonymně zveřejníme do 14 dnů na této stránce, aby mohl pomoct i ostatním. Odpověď vám zároveň zašleme také na e-mail. 

Pravidla poradny

1) Odpověď na zaslaný dotaz publikujeme do 14ti dnů ode dne nahrání dotazu skrze formulář.
2) Zasláním dotazu souhlasíte s jeho zpracováním a následným publikováním v (případně) upravené podobě spolu s opovědí zde na webu.
3) Pokud by byl dotaz natolik konkrétní (ve smyslu možné identifikace osob a situací), je možné, že nebude zveřejněn. V takovém případě zašleme odpověď pouze na váš e-mail.
4) Nemůžeme poskytnout jednoznačné rady, návody, plány. Nabízíme pouze možnosti reakce na popisovanou situaci.
5) Služba je poskytována zdarma.

FORMULÁŘ PRO DOTAZY

DOTAZY & ODPOVĚDI

Dotaz: Co když se dítě začne bát smrti?
Odpověď
: Je to přirozené a v určitém vývojovém stádiu se strach ze smrti objevuje, bez ohledu na zkušenost se smrtí, nebo zda se o ní mluví. Nejdřív se děti bojí o někoho a potom přijde strach z vlastní smrtelnosti. Pomůže, když se o smrti bude mluvit a nebude tabu. Pokud ji necháme zahalenou v mlze, tak bude děsivá.
Sylvie Stretti, ředitelka a terapeutka Poradny Vigvam

Dotaz: V jaké chvíli do Vigvamu rodiny obvykle přichází?
Odpověď
: Nejčastěji k nám přicházejí rodiny, kterým někdo zemřel zhruba tak před 14 a méně dny, tedy v docela akutní fázi.
Přichází však rodini i jednotlivci také s odstupem, kdy nejdříve řešili jiné věci a na samotné truchlení prostě nebyl prostor. U většího časového odstupu (třeba i několik let) se zaměřujeme na fakt, zda opravdu přichází ohledně úmrtí blízkého nebo zda došlo např. k narušení vztahů v rodině a potřeba je třeba rodinná terapie, tedy jiná služba a jiné pracoviště.
Sylvie Stretti, ředitelka a terapeutka Poradny Vigvam

Dotaz: Je možné s vámi konzultovat, jak dětem sdělit smrt blízkého člověka?
Odpověď
: Určitě. Pro všechny, kdo potřebují v oblasti smrti a truchlení poradit, pomoct, jsme tu na telefonu. Jsme schopní s rodiči přímo nakrokovat, jak o úmrtí blízkého s dětmi promluvit. A někdy se taky stává, že rodiče nenajdou dost sil, aby dětem řekli, jak se to stalo. Takže pak v rámci prvního setkání společně s rodičem děřem říkáme, jak smrt proběhla.
Sylvie Stretti, ředitelka a terapeutka Poradny Vigvam

Dotaz: Kdy je správný čas začít s dětmi mluvit o smrti?
Odpověď
: V okamžiku, kdy se dítě se smrtí setká, je to jasné a je jedno, jestli je mu třeba jen rok. Jinak si myslím, že kolem druhého a třetího roku by se to mělo dělat formou pohádek. Děti se v nich se smrtí setkávají běžně. Například Popelce umře maminka a potom i tatínek. Ve filmu Hledá se Nemo se dítě narodí až po smrti matky. Pro starší je smrt třeba v Harrym Potterovi apod.
Sylvie Stretti, ředitelka a terapeutka Poradny Vigvam

Dotaz: Je dobré brát dítě na pohřeb? Máme mu dát na výběr?
Odpověď
: Na prvním místě hraje roli věk dítěte. Myslím, že od dvou, dvou a půl let, se o tom dá s dětmi mluvit. K tomu vedeme i rodiny: Pobavte se o tom s dětmi. Řekněte jim, jak pohřeb vypadá, zeptejte se, jestli se toho chtějí účastnit. Záleží také na blízkosti zemřelého, ztráta je diametrálně odlišná u vzdálené tety a oblíbeného dědy. Je tedy hodně důležité se dětí ptát. Zhruba do dvou let dítěte je to víc na rozhodnutí rodičů.
Já sama radím, aby to udělali tak, aby jim v tom bylo pokud to je možné, alespoň trochu dobře. Jestli je pro ně důležité mít na pohřbu dítě vedle sebe, vezměte ho sebou. Zvláště u miminek zhruba do roka. Mezi prvním a druhým rokem je vývoj dětí hodně individuální. Pokud naopak má rodič pocit, že by na dítě účastí na pohřbu například přenášel vlastní smutek, necítil by se dobře, ať si zajistí hlídání a netrápí se, že dítě na pohřbu nebude. V tom případě, pokud už dítě vnímá, že někdo byl a najednou není, je dobré vymyslet jinou rozlučku. Vhodnou formou, třeba s pohádkou, písničkou.
Mám zkušenost, že děti zhruba od dvou let jsou schopné si říct, zda na pohřeb chtějí nebo ne. A někdy děti chtějí jít až na pohřební hostinu, na tom není nic špatného, vlastně nic není špatně.
Sylvie Stretti, ředitelka a terapeutka Poradny Vigvam

Publikováno: 22. 2. 2021

Odborníci – proč jít na kurz o smrti?

poradna vigvam

Víme, že téma smrti není populární. Mnoho lidí má tendenci se mu vyhýbat a tím se chránit. Je to logické, se smrtí je spojena obrovská bolest, probouzí smutek, nejistotu i strach. Nicméně, i když se smrti budeme snažit všemožně vyhnout, utéct před ní nedokážeme.

Téma je těžké pro laickou veřejnost i odborníky. Cílem našich kurzů je pomoct lidem pracovat s návalem emocí a být oporou těm, které smrt v rodině přímo zasáhla. Narážíme také na to, proč se smrti nebát. Našimi kurzy prošlo přes 200 odborníků, pedagogů, psychologů, terapeutů i krizových interventů. 

Nejnavštěvovanějším ze všech je Kurz Děti a ztráta. Představte si, že se v ČR potká se smrtí blízkého přes 6 600 dětí ročně. Více jak 15 % z nich se s ní nedokáže poprat bez odborné pomoci. Čím více odborníků bude připraveno s dětmi téma řešit, tím více dětí a jejich rodin bude schopno s velkou bolestí bojovat bez rozvoje dalších traumatických dopadů

Kurzy jsou sebezkušenostní, plné sdílení a vlastních emocí. Kurzisté dostanou know-how, jak s dětmi a rodinami pracovat. Přínosem je vzájemné sdílení, psychohygiena a po ukončení kurzu jsou účastníci nadále ve spojení díky přístupu k naší uzavřené FB skupině pro absolventy.

Co na kurz říkají naši účastníci?

Že žádná emoce není špatná a je důležité si ji prožít, když je třeba někdo smutný, není potřeba ho ihned rozveselovat. Důležitá je akceptace emoce. Jsem ráda, že se včera rozebíral rozhovor s dítětem: struktura rozhovoru, jak ho vést a také skvělá ukázka.

Z kurzu si odnáším mimo jiné i to, že existují i těžší a horší témata než smrt…

Kurzy pro odbornou veřejnost

Kurz Děti a ztráta se letos poprvé realizujeme i online. Výhodou tak je, že se můžete přihlásit odkudkoliv. 

Kurz Spiritualita je v našem portfoliu nováčkem. Je ještě víc zacílený na vnitřní prožívání obrovské ztráty. Zaměřuje pozornost také na kontroverzní témata, jako je například úmrtí a víra. Na první pohled je opředen tajemstvím, ale spiritualita je především o tom, jak věci vnímáme a prožíváme a uvědomění, že to každý má jinak. To má dopad i na to, jakým způsobem člověk prožívá těžkou bolest. Pochopení těchto procesů má obrovský přínos při pomoci pozůstalým v procesu truchlení.

Na Kurz děti a ztráta i Spiritualita se můžete hlásit, termíny na rok 2021 jsou vypsané! 

Kurzy pro veřejnost nenavštěvují jen pozůstalí

Blízké okolí má v procesu truchlení obrovskou moc. Naše kurzy se proto zaměřují i na širokou veřejnost. Jsou hodně o sdílení a osobním prožitku. V Meditaci o smrti se například můžete podívat na svůj vlastní pohřeb, a to je opravdu silný zážitek. 

Většinou jsme si tyto kurzy šetřili na naši pravidelnou akci Den s Vigvamem, která probíhá v září. Aby se do kurzů ale mohlo zapojit větší množství zájemců, plánujeme četnost konání navýšit, a navíc je převést do online podoby. Pokud by vás to zajímalo, zanechte nám svůj mail, my vás budeme o termínech a plánovaných kurzech informovat.

Publikováno: 22. 2. 2021

 

Ahoj babi

poradna vigvam

Ahoj babi, 

představ si, že mám napsat článek o dušičkách. Měla jsem možnost ponořit se do historických faktů a opakovat už mnohokrát napsané. Pak mě napadlo, že to udělám jinak – prostě napíšu tobě.

Co myslíš babi, jak to mají lidi na dušičky? Chodí na hřbitov, nechodí? Já vím, ty na to máš jednoznačnej názor, chodit tam lidi “maj a musí”. A co tam nosí? V co vlastně v ty dušičkový dny věří?

Dušičky jsou prý po Vánocích svátkem, který v Česku slaví nejvíc lidí. Nakonec, rok co rok jsou o tom v TV reportáže. Ale víš jak to je – když se lidí zeptáš, jak je to u nich doma na Vánoce, dostane se ti 100+1 různých odpovědí. Vsadila bych boty na to, že obdobně to bude i s tímhle svátkem. 

Usmívám se teď při vzpomínce na to, jak jsme to měly my. Tys potřebovala jet na hřbitov vždycky v ten den. Druhého listopadu, na památku všech zesnulých, přesto zkrátka nejel vlak. A pokud by to náhodou ten den nevyšlo, připustila bys to maximálně den předtím, pozdějc nepřicházelo v úvahu. Rozčilovala si mě v tomhle svojí urputností, hlavně proto, že bylo jasný, že to auto s tebou budu řídit já. 

Vědělas babi, že staří keltové věřili, že přelom října a listopadu, konkrétně noc z 31. 10. na 1. 11. je doba, kdy se stírá hranice mezi světem živých a mrtvých? Oslavovali konec roku, jeden z nejdůležitějších keltských svátků, tzv. Samhain. Věřilo se, že v tu dobu se duše zemřelých mohou vrátit na zem, živí jim při tom světlem (dnes možná svíčkami?) ukazují cestu a naopak, že živí mohou navštívit podsvětí. Ne náhodou se v tyto noci do země ukládaly pro zemřelé jablka nebo prý i staré teplé kabáty, aby zemřelým nebyla zima. Ostatně ty známé nápisy na hřbitovních zdech “Co jste vy, byli jsme my, co jsme my, budete vy” tu tenkou hranici mezi těmito dvěma světy jen zvýrazňují.

Když ses ty probudila do druhého listopadového rána, vědělas, že je na programu dne cesta na hřbitov. Čím dříve, tím lépe. Vystrojila ses, jako kdybys šla do divadla (nebo na pohřeb), netrpělivě si přešlapovala po bytě (zdánlivě ses snažila vytvářet dojem, že netrpělivá nejsi) a při odchodu ses ještě dvakrát vracela zpátky – nejdřív pro svíčky, pak zapalovač. 

Mělas ráda ten hřbitov, kam jsme jely jako první – je to ještě jeden z těch, který je „na kopci na okraji vesnice“, jak tomu bylo po celý staletí zvykem. Říkalas, že tak to má být – zemřelí mají z výšky koukat pohledem do dědiny, kde stále žijí jejich blízcí. 

Než jsme došly k místu odpočinku dědy – tvého manžela a taky tvé mámy a ségry, celkem jsme se prošly. Šly jsme pomalu a mlčely jsme. Myslím, že sem se tě v tu chvíli snad nikdy nezeptala, na co myslíš. Někdy jsme mlčky zvedly převrácený květináč u cizího hrobu, nebo si okomentovala cizí náhrobek, se slovy že „ti to maj ale pěkný“

Po té hřbitovní cestě jsme spolu sdílely ticho. V tichu jsou i kroky, který normálně nevnímáš, hlasitým hudebním nástrojem.  V tichu jsme udělaly všechny „ceremonie“, které se dělávají – hrob jsme očistily, přinesla jsem vodu, naaranžovaly jsme nové květiny, zapálily svíčky a vyhodily všechno staré, co od naší poslední návštěvy taky „umřelo“. Tys pak pohladila náhrobek a do toho ticha si řekla jenom „no jo no, dědo…“ a někdy si dodala „je to život bez rukávů“

Tohle celý jsme ten den absolvovaly ještě jednou – po téhle výpravě (odpusť, že tomu tady takhle říkám, ale nemůžu si pomoct) jsme se vydávaly na jiný hřbitov, za tvým synem. Za ním jsme šly podstatně delší cestu a kroky zde hrály mnohem hlasitější koncert. Tady ticho bylo tak hlubokým tichem, že to ani slovy nelze obsáhnout. Ticho, které si zřejmě umí naplno představit jen rodiče, kteří ztratí své děti. 

Vzpomínám, že jsme si tady na tom hřbitově, kde leží tvůj syn, jednou sedly na lavičku. Není to tak dávno. Ne že bychom to plánovaly, ale už si moc nemohla na nohy, bolely tě kyčle a potřebovala sis odpočinout. 

Tehdy (a možná jen tehdy?) jsme to ticho dušičkového dne prolomily. A tys vyprávěla a já tě poslouchala a byla nám při tom zima, ale ani jedné z nás se nechtělo se zvednout. Byly jsme pak překvapený, jak jsme tam seděly dlouho (mezitím se totiž úplně setmělo) a dělaly jsme si srandu, aby nás tam nezamkly (ty hřbitovní zdi bych ani já, ani ty, přeskočit určitě nezvládla). To, že jsme seděly a minuty utíkaly – je podle mně symbol toho, že na hřbitově čas opravdu běží jinak.

Ostatně, kdybys mohla, možná bys mi řekla, jaký to tam je. Už nějakou dobu to totiž víš líp, než když jsme tam chodívaly spolu. 

Ty už víš, z toho profláknutě řečeno „druhého břehu“, jestli svíčky, co se při setmění rozsvítí, jsou světlem, které vás volá zpátky k nám – co ještě chodíme po světě, nebo jestli se tím naopak my snažíme přivolat vás. 

Ty už víš, jaký to je, obývat jedno malé místo s blízkými, který si sice hodně milovala, ale kteří tě během života (přirozeně) i přiváděli na pokraj šílenství. 

Ty už víš, jestli to je s nimi stejný i teď, jako to bylo tehdy (nebo to přináší nový obzory, který si tady zatím ani neumíme představit).

Ty už víš, jestli dávat jablka a další věci do země pro vás, co v ní teď jste, je fajn, nebo je to jenom přežitek. 

Ty už víš věci, který já ještě ne. 

Babi, nevím jestli je to článek o dušičkách. Ale mám pocit, že tím, že ho teď píšu, dělám přesně to, co dělali ti staří keltové – když si s tebou takhle povídám (a ty mi už nemůžeš osobně odpovědět), trošku stírám tu hranici mezi mým a tvým světem – světem mrtvých a světem živých. 

P.S. Letos za tebou zajdu druhého listopadu. Maximálně dřív. Pozdějc ani náhodou – přesto rozhodně nejede vlak 🙂


Autor: Hana Křížová

Publikováno: 22. 2. 2021

Nový školní rok… Co nás čeká?

Uplynulý školní rok byl hodně nepředvídatelný a vyžadoval od pedagogů, dětí a rodičů velkou míru kreativity a energie. Školní rok, který je před námi asi nejlépe s jistou mírou nadnesení vystihuje citát Nielse Bohra „Dělat předpovědi je těžké, zvláště pokud se týkají budoucnosti.“ Těžko říct, co nás čeká a co přijde. Jaká opatření mohou přijít, jaká bude situace ve společnosti.

Jistotou a oporou nám může být, že jsme něco hodně nečekaného a úplně mimo naši běžnou realitu už zažili a zvládli to. Možná by se našly věci, které bychom zpětně dokázali udělat jinak a lépe, ale tak je to asi vždy. Alespoň máme nyní o zkušenost víc. Stejně tak také platí, že základní východiska v práci s dětmi a se sebou zůstávají stejná – podporujme jistoty, starejme se, ať v našich světech platí co nejvíce stabilních věcí a vytvářejme dětem bezpečí. V tomhle všem mysleme na sebe, pečujme o své duševní i fyzické zdraví, svůj klid, energii a laskavost. Tím můžeme být dětem nejlepšími vzory. 

Krize způsobená pandemií stále pokračuje a vyvíjí se. Každou fázi můžeme ovlivňovat. Pokud vás zajímá, jak je možné manuál, který jsme vytvořily na jaře ve spolupráci Vigvamu, mateřských škol Bambíno a základní školy Square, využít nyní, podívejte se do něj. Obsahuje novou předmluvu zaměřenou na současnou situaci. Máme velkou radost, že tento manuál vybralo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy jako hlavní metodický materiál, na který jsou školy odkazovány v otázce adaptace dětí. Neváhejte ho proto šířit, věříme, že i to ho pomůže dostat ke správným lidem a pomůže tak všem, kteří to potřebují.

Materiály najdete zde ⇠


Připravila: Tereza Berková

Publikováno: 22. 2. 2021

Co vás čeká na Dni s Vigvamem 2020?

den s vigvamem

Den s Vigvamem je po roce opět tady! Naše kulturně-sportovní akce se zábavním programem proběhne opět na Ladronce. Přijďte si užít krásné odpoledne plné aktivit pro rodiny s dětmi i jednotlivce. Naším hlavním tématem je smrt a rádi bychom toto téma otevírali také ve společnosti, ne jen v uzavřených kruzích. Proto jsme tento rok rozšířili program také o panelové diskuze s odborníky a pozůstalými. Užijte si tento „dospělácký“ program naplno, zatímco se vaše děti vyblbnou v hlídacím koutku, na Indiánské stezce nebo u pódia s aktivitami určenými speciálně pro ně. 

Aktivity pro děti

Děti čeká na Ladronce odpoledne plné zábavy. Nejen že si budou moct projít Indiánskou stezkou plnou úkolů, kterou pro ně připravuje Liga lesní moudrosti, ale užijí si také mnoha představení a pohybových aktivit. U dětského pódia si budou moct například zatančit při tanečním workshopu, zrelaxovat se při józe, podívat se na divadlo nebo si poslechnout předčítání knihy.

Součástí programu pro děti budou také nejrůznější doprovodné aktivity. Těšit se můžete na dílníčku pod vedením školky Bambíno, kde si vyrobíte čelenku s peřím, lapač snů nebo indiánské kouzlo. Roztomilou závěsnou dekoraci si připravíte u stánku Mimimo, s hračkami Merhaut se podíváte do světa výroby dřevěných zvířátek, díky Kavalu si vyzkoušíte malovat na látku, Miju domečky pro vás chystají výrobu roztomilých zajíčků a u stánku Ťapťapky na vás také čeká ruční tvoření. Vysílení vší tou kreativitou si mohou děti odpočinout i zablbnout u stánku Utukutu, který přijede se všemi svými perfektními balančními produkty.

Program pro dospělé

Smrt, naše kolegyně | panelová diskuze s odborníky
Zajímá vás, proč naši práci děláme tak, jak ji děláme? Co všechno práce se smrtí obnáší? A co nám pomáhá nezbláznit se z práce s takhle těžkým tématem a životními osudy? Přijďte si od 15:00 poslechnout povídání s odborníky, kteří jsou se smrtí v dennodenním pracovním kontaktu. Máte otázky? Napište nám již nyní, co by vás zajímalo, zeptáme se jich na to za vás.

Smrt – jak se jí nenechat zválcovat | panelová diskuze s pozůstalými
Smrt do našich životů vstupuje nečekaně a bez pozvání. Jako jedna z mála si opravdu nevybírá a dokáže dokonale zaskočit. Přijďte načerpat inspiraci od lidí, kteří si prošli ztrátou milovaného člověka. Naši diskutující se rozhodli podělit o svůj životní příběh a sdílet s námi, jak vstoupila smrt i do jejich života.

Těšit se můžete také na vystoupení muzikanta Ondřeje Galušky, tombolu nebo rituál, při kterém zavzpomínáme na všechny naše mrtvé. A až na vás bude té smrti trochu moc, stavte se mezi 14. a 16. hodinou u stánku Revenium, kteří si pro vás chystají workshop výroby krásné podzimní dekorace – slamněných věnců. 

Během celého můžete své děti také svěřit odborníkům v dětském koutku, který pro nás zajišťuje Baby Office.

A vy si můžete odpočinout v chill zóně, která bude součástí prodejních stánků plných krásných věcí pro děti i domácnost. Díky školkám Bambíno nebude ani letos chybět bazárek oblečení pro malé i velké!

Odborné semináře

Meditace o smrti (již se nelze hlásit)
Jak mluvit s dětmi o smrti (již se nelze hlásit) 
Na odborné semináře je nutné se hlásit předem, jejich kapacita je omezená. Semináře jsou za symbolickou cenu, tato částka jde na chod Poradny Vigvam.

Běh

I letos pro vás připravujeme charitativní běh. Více si o něm přečtěte zde a nezapomeňte se přihlásit!


Akce se koná za podpory městské části Praha 6 a Magistrátu hlavního města prahy.

Publikováno: 22. 2. 2021

Jak pracovat s dětmi po návratu do škol – metodiky pro učitele

Nikdo z nás nepůsobí jen ve Vigvamím týmu, ale máme i další práce. A někdy to tak krásně vyjde, že se podaří spojit dvě oblasti našich zájmů do jedné. Tereza a Sylvie se kromě terapeutické práce věnují také školství a působí v poradenských týmech mateřské školy a jeslí Bambíno a na základní škole Square. Když viděly, kolik práce v posledních týdnech učitelé měli, při virtuálních setkáních mluvily s dětmi a jejich rodiči a sledovaly, jak se mění atmosféra školek a škol, řekly si, že můžou udělat něco víc, než jen být u toho každá ve „své“ škole nebo školce. 

Daly hlavy dohromady a posbíraly své znalosti a zkušenosti ohledně krizí a práce s třídními kolektivy, přizvaly další odborníky, a tak postupně vznikl materiál, který byl původně určen jen pro podporu jejich kolegů pedagogů. Povedlo se jim dát ale dohromady obsáhlý materiál, který by bylo škoda nesdílet. A tak se rozhodly vyslat ho do světa a distribuovat do škol a školek po celé republice.  

Je to jedna z mnoha chvilek, které ukázaly, že spolupráce Vigvamu, Bambína a Square je skvělá a je nám v ní dobře. Děkujeme za to, že se naše cesty takhle potkaly a můžeme spolu pracovat! 

Materiály si stáhněte zde ⇠

Publikováno: 22. 2. 2021

Punk-rocková kapela pomůže dětem, kterým zemřel někdo blízký

Ve středu 13. listopadu 2019 budou Marek Hilšer, Sandra Nováková, DJ Lucca a další v Prostor39 společně s dětmi ze školky Bambíno tvořit unikátní obaly pro punkrockové album kapely MEOW! z Prahy. Výtěžek z prodeje limitované edice alb bude věnován Poradně Vigvam, která dlouhodobě pomáhá rodinám vyrovnat se se smrtí někoho blízkého. 

Součástí benefice bude také přednáška Jak mluvit s dětmi o smrti, celá akce bude zakončena koncertem kapely. Akci podpoří svou přítomností také Terezie Sverdlinová, ředitelka Nadace Terezy Maxové.

Propojení školky, punk-rocku a smrti vypadá na první pohled trochu netradičně, problematika smrti se ve školkách dnes ale podle ředitelky Bambína Lucie Pivoňkové aktivně řeší:

„Chceme, aby u nás v Bambínu měli všichni zázemí, kde se mohou svěřit s největšími trápeními, mezi které úmrtí rozhodně patří. Nabízíme prostředí bezpečí a pochopení, které v takových krizových situacích může být záchrannou sítí.“

Právě proto velcí i malí Bambíňáci podpoří činnost poradny.

„Ačkoliv se může zdát, že smrt a děti není zrovna šťastné spojení, my v Poradně Vigvam to vidíme přesně naopak. Děti bychom měli se smrtí seznamovat od mala, a to v rodinném kruhu, kde se cítí bezpečně. Vše jim vysvětlit a s tématem dál pracovat. Smrt je přirozená součást života, a pokud se jí budeme vyhýbat, může nás o to víc překvapit,“ vysvětluje Sylvie Stretti, ředitelka Poradny Vigvam.

Punk-rocková kapela MEOW!, která benefici iniciovala, vidí v akci i další potenciál. Tvorba hudby podle ní pomáhá autorům s vyrovnáváním se s nejrůznějšími událostmi a skutečnostmi. 

„Věříme, že se nám díky této akci podaří prohloubit vztah dětí k hudbě jako takové a třeba je podnítí k vlastní hudební aktivitě. Nám muzika pomáhá s našimi příběhy, ty jejich jsou pravděpodobně ještě těžší, takže si od hudby pomoc také zaslouží,“ říká kytarista Tomáš Cibor.

TIP – Vyražte na koncert!

Benefiční koncert skupiny MEOW! na podporu Poradny Vigvam proběhne 13. listopadu v Praze v Prostoru 39. Punk-rocková kapela MEOW! zde představí i svůj nový singl.

Cena: 100 Kč
Kdy: 13. listopadu od 19:00 hodinK
de: Prostor39 – Řehořova 33/39, Praha 3
Odkaz na událost: https://www.facebook.com/events/972187039781725/

Publikováno: 22. 2. 2021

Upcyklované košile Koshiless podpoří Poradnu Vigvam

Smrt rozděluje, může ale i spojovat. A to hlavně u rodin. Děti jsou ve chvíli ztráty nejvíce ohrožené nepochopením a sociálním vyloučením. Potřeba proaktivní péče a pomoci je u nich o to větší, že si o ni sami neřeknou. Pochopit, co se děje v dětech, když jim tragicky zemře někdo blízký, pomáhá rodinám Poradna Vigvam.

Mluvit o smrti je těžké pro všechny. O to těžší je mluvit o smrti s dětmi. Obvykle tyto hovory doprovází strach a nejistota, abychom neřekli něco špatně a křehké dětské duši tím neublížili ještě víc. Velmi důležitá je v těchto případech otevřenost, přímost a akceptování jejich pocitů. Děti se se ztrátou vyrovnávají vlastními způsoby a různým tempem. S pochopením, jak vnímají smrt děti, pomáhá dospělým Poradna Vigvam, která pořádá krizovou terapii pro rodiny zasažené náhlou smrtí blízkého. Důležité je přijít včas, aby vyškolení terapeuti dokázali účinně pomoct. 

„Nezpracovaná ztráta s sebou do budoucna přináší velká omezení. Může způsobit rozpad rodinného systému, závislost na návykových látkách, rozvoj psychických poruch a neschopnost vést v dospělosti spokojený rodinný život,“ říká Sylvie Stretti, ředitelka poradny Vigvam.

Při krizové terapii se věnuje pozornost jak dospělému, tak dítěti. Propracovaný systém dává možnost všem členům rodiny pracovat s žalem svým tempem. Díky tomu je možné předcházet traumatu. Pochopení a přijmutí ztráty je zásadní pro další život. 

„Pro nás je v tuto chvíli velmi důležité dávat o Vigvamu vědět. Jedině tak se k nám potřebné rodiny dostanou včas. Během roku pořádáme charitativní akce a spolupracujeme také se značkou Koshiless, která pro nás navrhuje limitované edice košil s ručními výšivkami,“ říká marketingová manažerka Poradny Vigvam Eva Pecha. 

Na přelomu roku jste měli možnost na chod Poradny Vigvam přispět koupí košile s nápisy v rámci série Žít__Zemřít, kterou podpořila blogerka Markéta Bártová. Začátkem května se pak spustí prodej 5 košil s májově laděnými nápisy „S láskou k životu“. Na nafocení této kampaně se podílela Karolína Břinková z blogu Inkpotstories.

TIP – Májové košile na podporu Poradny Vigvam
Pět košil s ručně vyšitým nápisem „S láskou k životu“ můžete zakoupit od začátku května. Vytěžek z prodeje putuje na chod Poradny Vigvam. Košile jsou zpracované metodou upcyklace, při které je kladen důraz na využívání nechtěného materiálu. 

Košile zakoupíte na www.koshiless.cz
Cena: 1200 Kč

Publikováno: 22. 2. 2021