O smrti se v létě mlčí, ale truchlení pokračuje

Léto vnímáme jako období radosti a špatné zprávy si přejeme pouštět k vodě. Jenže život běží dál se vším všudy a ti, kteří se potýkají se ztrátou blízkého, prožívají chvíle truchlení. Proč jsou zimní měsíce obdobím, kdy je pro nás téma smrti přirozenější? A dalo by se říci, že v letních měsících umírá méně lidí?

S hezkým počasím se nám nechce kazit si náladu probíráním zemřelých, což reflektují i média. Pozůstalí to mohou vidět jinak. Nová situace, ve které se snaží naučit fungovat, jim nedává na vybranou, zda ztrátu prožijí v zimě nebo v létě. Jenže život běží dál a společně s ním také smrt. Ta je navíc v letních měsících statisticky velmi aktuální.

Umírá v létě méně lidí?

Podle Českého statistického úřadu jsou u nás v průměru za posledních deset let úmrtí v jednotlivých měsících zhruba stejná. Bez ohledu na počasí nebo konkrétní měsíc. Jenom se o smrti v létě obecně tolik nemluví. 

„Navíc, když se podíváte na statistiku dopravních nehod, včetně těch, kde někdo zemřel, tak je jich v létě naopak, z důvodu velké fluktuace a cestování, mnohem více,“ říká Sylvie Stretti, ředitelka a zakladatelka neziskové organizace Poradna Vigvam. 

Smrt pro nás k podzimu patří

Mluvit o smrti v podzimních a zimních měsících je pro nás ve své podstatě velmi přirozené. Na začátku listopadu slavíme svátek zemřelých a mnoho rodin v tomto období navštěvuje hřbitovy a vzpomíná na své zesnulé blízké. S tím se pojí i mnohem přirozenější mluvení o smrti. 

Barbora Racková, terapeutka neziskové organizace Poradny Vigvam dodává: „Zároveň je toto období krásně poetické, příroda se připravuje na pomyslnou „smrt“, na zimu, kdy všechno utichá. Podzim je nádherný a hraje všemi barvami, čerpá z toho, co příroda zase na jaře vytvoří a také z toho, co dozrálo v létě a nese plody tohoto celoročního snažení. Myslím, že je to velká analogie k životnímu cyklu a že je zcela přirozené na jaře mluvit o zrození, v létě o radosti ze života a na sklonku podzimu se již připravovat na pomyslnou smrt.“

O smrti se mluví více nejen na podzim, ale také ve chvíli, kdy je smrt všude kolem nás, například v důsledku nemocí. 

Léto se smutkem (ne)pomůže

Tajným přáním pravděpodobně nás všech by bylo, kdyby nám letní počasí a sluníčko dokázaly pomoci při smíření se smrtí někoho blízkého. Ničím podložená tato myšlenka však bohužel není. „Navíc osobně nemám ráda termín vyrovnat se či smířit se, přijde mi mnohem přirozenější, co slýchám i od pozůstalých, že se s tím naučí žít, že to zkrátka přijmou,“ doplňuje Sylvie Stretti.

Mějte, ale prosím na paměti, že i když je obecně léto obdobím radosti a užívání si, mnozí okolo nás mohou právě prožívat náročné období a pocházet si ztrátou blízké osoby. Vždy jim proto nabídněte, že se mohou vypovídat nebo jim dopřejte prostor. Pomůže také nabídka pomoci s papírováním nebo běžným chodem domácnosti, který se pro některé pozůstalé může najednou stát velkou přítěží. 

Co obecně přispívá k lepšímu přijetí smrti, bývají často sociální kontakty, řád, jistoty v životě a samozřejmě možnost si ztrátu prožít, ať už s někým či sám. Počasí a roční období na to žádný výrazný vliv nemají. Léto je však obdobím bohatým na nejrůznější aktivity a trávení času s rodinou i přáteli, proto poskytuje větší prostor pro rozptýlení, který někteří truchlící vyhledávají. 

Autor: Veronika Drdáková, www.prest.cz

Publikováno: 11. 6. 2023

Jak se o smrti bavit s pozůstalým, který je nám blízký

Když se dozvíme o smrti v našem okolí, možná se někdy přistihneme u myšlenky, zda je lepší dělat, jako by se nic nestalo, nebo je lepší se pozůstalého na jeho ztrátu zeptat. Jak ale takovou otázku položit, aby vyzněla stejně upřímně, jako je myšlena? A je vůbec vhodné pozůstalému otázky kolem smrti blízké osoby pokládat?

Když se dozvíme, že náš blízký prochází obdobím truchlení, někdy nám může přijít na mysl, že se do tak ožehavého a emočně náročného tématu nebudeme pouštět. Že bychom téma smrti z našeho rozhovoru mohli jednoduše vynechat a odbýt ho soucitným “To mě mrzí” nebo “Tak upřímnou soustrast”, jenže mlčet o smrti je špatně a truchlící často potřebuje naše otázky, aby s námi svou zkušenost mohl sdílet. Otázkou mu dáme najevo náš zájem, pochopení a také prostor pro vzpomínání. 

Otázka jako prvotní reakce

„Hlavně je důležité být autentický a pravdivý. Tedy pokud jsem překvapen, je v pořádku říci, že mě to překvapilo a vyjádřit účast a lítost,“ vysvětluje Mgr. Sylvie Stretti, Ph.D., ředitelka a zakladatelka Poradny Vigvam. 

Čemu bychom se měli raději vyhnout, jsou neosobní a často nic neříkající fráze: „Pokud vyjadřuji třeba lítost, je důležité specifikovat, co že je mi líto: to, co druhý zažívá, nebo to, co se stalo?“ vysvětluje Stretti. Velmi důležité jsou také otázky. Ty mohou pomoci a rovněž dávají pozůstalému prostor říci, že se o úmrtí nechce v tuto chvíli bavit. Pokud se s pozůstalým na toto téma začneme bavit, je zde také prostor pro nabídku pomoci. Tady je ale velmi důležité být konkrétní a specifikovat, s čím bychom rádi, pokud by bylo potřeba, pomohli. Ať už se to týká financí, pomoci s domácností, péčí o děti nebo běžnými pochůzkami, je důležité právě toto specifikovat. 

Netvořte dusno přehnanou ohleduplností

Není vše na první pohled takové, jak se zdá, a to zejména v citlivých oblastech, jako je ztráta blízké osoby: „Čekat, až druhý začne o ztrátě mluvit sám, se na první pohled zdá ohleduplné, ale absolutně pomíjí fakt, že pozůstalý smrt blízkého prostě zažívá. Tím, že se nedoptám a ve vzduchu takzvaně visí smrt blízkého, se bolest, vztek, smutek a zkrátka jakékoli další pocity, co pozůstalý zažívá, spíše zintenzivňují,“ říká ředitelka a zakladatelka poradny Vigvam Mgr. Sylvie Stretti. Pozůstalý člověk je stejně jako my svéprávný a pokud o něčem co se ho aktuálně týká, mluvit nechce, řekne nám to. Otázka sama o sobě nikdy neurazí, spíše naopak. 

Pozor na postoj všeználka

Vynechat bychom měli především postoj „všechno vím, všechno znám“. I kdybychom zažili smrt blízké osoby vícekrát, nikdy nemůžeme přesně vědět, jakou zkušeností si prochází druhý. 

„Je mnohem lepší se ptát a nechat pozůstalého mluvit, než se tvářit, že všechno vím a všechno znám, protože tím mohu veškeré emoce druhého shodit,“ upřesňuje Mgr. Sylvie Stretti. Otázky, které vyjadřují náš opravdový zájem o druhého (nikoli senzaci), a hlavně jsou upřímné, pokládat můžeme. 

Autor: Veronika Drdáková, www.prest.cz

Publikováno: 11. 4. 2023

Děkujeme, že jste s námi byli i v roce 2022

V roce 2022 u nás ještě stále ve velkém doznívají následky pandemi Covid_19, kvůli které jsme byli nuceni vytvořit na naše služby čekací listinu. Přestože jsme vznikli právě proto, aby pozůstalé děti měly odbornou oporu hned, když potřebují, aktuálně se nám to nedaří a naši klienti tak na služby kolikrát čekají i 6 měsíců.

O to více jsme rádi za partnery, kteří nám i v těch nejtěžších chvílích zůstávají věrní a na jejichž podporu se můžeme každoročně spolehnout.

Tradičně je naším velkým podporovatelem Ministerstvo práce a sociálních věcí, díky kterému v rámci projektu Smrt je součást života pomáháme pozůstalým rodinám v té nejtěžší chvíli.

Nadační Fond Terezy Maxové, se kterým se věnujeme především pomoci dětským klientům, a který nás podporuje od samého vzniku.

Velkou oporou jsou nám také Magistrát hlavního města Prahy a Praha 7.

Prostřednictvím projektům ČSOB podpora regionů se nám daří získávat finance také na doprovodné aktivity, v rámci kterých se věnujeme detabuiaci tématu smrti ve společnosti.

V roce 2022 jste pro nás byli také velkou oporou právě vy, individuální dárci. Podpořili jste nás především prostřednictvím platforem Znesnáze21 a Darujeme.cz celkovou částkou 318,422 Kč.

Díky podpoře jsme zajistili pomoc pro téměř 300 klientů. Zrealizovali 1 935 hodin pozůstalostní terapie a stabilizačních telefonátů. 

Spolu s vámi se snažíme o to, aby byla pomoc pozůstalým po celé ČR dostupnější. Děkujeme.

Autor: Eva Pecha

Publikováno: 9. 3. 2023

Truchlení nefunguje podle systému, terapie je tu pro všechny

Truchlení a smutek po smrti blízkého je doprovázen řadou mýtů, který celý, už tak někdy velmi komplikovaný proces ještě ztěžují. Pro podporu truchlících je ale dobré nerozvíjet iluze a mýty o truchlení, ale místo toho nabízet pochopení pro individuální prožitky každého člověka. V rámci terapie následně vytvářet bezpečné místo a pomáhat se ve změti pocitů, myšlenek a nové životní situaci bez zemřelého zorientovat. Klidně i po letech. 

Děti si smrt uvědomují brzy

Terapie pro pozůstalé je tu pro všechny, a to včetně dětí. Obecně se tvrdí, že děti nejsou do určitého věku života schopny vnímat a uvědomovat si ztrátu blízké osoby.

Tereza Olivová, terapeutka neziskové organizace Poradna Vigvam, o tomto mýtu říká: „Jako lidské bytosti nevnímáme pouze kognitivně – tedy rozumově, ale také emocionálně a tělesně. Na kognitivní úrovni se náš vlastní koncept toho, co je to smrt, postupně tvoří a vyvíjí. A opravdu postupně zraje a krok za krokem objevujeme různé aspekty smrti… Ale třeba až po nějaké době pochopíme, že smrt znamená to, že i my i naši blízcí někdy zemřeme. V tomto směru opravdu můžeme mluvit o tom, že okolo mladšího školního věku tento rozumový koncept plně dozrává. Avšak na emocionální a tělesné úrovni je strach ze smrti v našich životech přítomný již od narození. Naše praxe potvrzuje, že i tříleté děti smrt emocionálně prožívají a je možné s nimi o tomto tématu mluvit, nebo spíše si o něm hrát a zpracovávat ho tak, jak je pro dítě přirozené.“ 

Pomoc je jen pro ty, kteří o ni stojí

Terapie pro pozůstalé je vhodná pro všechny, kdo o ni opravdu stojí a cítí, že jim může pomoci. Spousta lidí si totiž smutek a ztrátu blízké osoby potřebuje prožít sama se sebou. Důležité je nepředpokládat, že každý, kdo truchlí, odbornou pomoc potřebuje. Podpora má jednoznačně smysl tehdy, když si o ni dotyčný řekne, i přesto je ale důležitá takzvaná cílená podpora a to tam, kde probíhají větší či menší komplikace s přijetím situace. 

Nikdy není pozdě

Pomoc pozůstalým není určena pouze těm, kteří ztratili blízkou osobu v nedávné době. Naopak – terapeuti dlouhodobě kladou důraz na to, že není nikdy pozdě vyhledat odbornou pomoc. Nezdráhejte se si o ni říct, i když už od vaší ztráty uběhlo mnoho času. Možnosti terapie pro pozůstalé se neustále rozvíjí a v době, kdy jste ztrátou procházeli, ještě terapie nemusela fungovat nebo jste o ní nevěděli. Pokud cítíte, že podporu potřebujete i s odstupem od vaší ztráty a o terapii máte zájem, přihlaste se na ni. 

Truchlení nemá žádný jízdní řád

Ve společnosti může někdy panovat určitá představa o tom, jak by mělo truchlení vypadat. Velmi často si sami truchlící hledají informace o situaci, v níž se nachází, a svůj momentální stav se s jejich pomocí snaží pochopit a zpracovat. Na internetu lze nalézt několik teorií o zpracovávání smutku a postupu truchlení. Terapeuti Poradny Vigvam však apelují na fakt, že každý pozůstalý je unikátní lidskou bytostí, jejíž truchlení nelze popsat pomocí několika stupňové škály.

„Každé truchlení je jedinečné a něčím jiné od všech ostatních, stejně tak, jako náš vztah se zemřelým byl jedinečný a neopakovatelný,“ říká terapeutka neziskové organizace Poradna Vigvam Tereza Olivová.

Terapie poskytne bezpečný prostor a pochopení

To, co v rámci terapie pro pozůstalé zabírá, kromě různých specifických technik, je vytváření bezpečného prostoru, naladění se na pozůstalého a poskytování podpory a pochopení.

Docela užitečné je také zvažovat jaká je tzv. klíčová reakce na prožité úmrtí blízké, či milované osoby a co by s ohledem na tuto klíčovou reakci (jestli je truchlící vším zahlcen a prostoupen, nebo jestli se snaží všemi způsoby kontrolovat situaci a vlastní reakce) potřeboval, aby lépe zvládal fungovat ve skutečném světě,“ uvádí Jan Kaňák, terapeut Poradny Vigvam

Vyvracíme mýty, které o terapii pro pozůstalé stále panují

  1. Terapie pomůže každému. To není tak úplně pravda, terapie může poskytnout pochopení a bezpečný prostor, ale opravdu fungovat bude pouze tehdy, když o ní její klient opravdu stojí. 
  2. Truchlení má několik fází, které truchlící postupně prochází. S tímto přístupem se ne všichni terapeuti ztotožňují. Truchlení každého pozůstalého je totiž velmi individuální a snažit se ho zapasovat do několika stupňové škály, může být kontraproduktivní. Řada lidí totiž neprochází definované stupně stejně rychle nebo ve stejném pořadí, jiní zase neprochází žádné z nich. 
  3. Nejhorší je první rok. S absolutní platností nelze spoléhat na pověru, že čas vše vyléčí. Nelze přesně predikovat, které období bude pro truchlícího nejhorší, jaké aspekty truchlení v jeho životě budou přetrvávat a jak dlouho. 
  4. Je třeba své pocity příliš neřešit a raději si najít nějakou zábavu. Každému pomáhá na starosti něco jiného, stejně tomu bude i u truchlení. Zatímco jeden si potřebuje popovídat a nebýt sám, druhý si jde zasportovat a třetí na pár dní odjede sám do přírody. Už vůbec u truchlení bychom se proto neměli pouštět do soudů a doporučení, jak má kdo zpracovávat svůj smutek. S vhodnou cestou blízkou osobnosti daného jedince však může pomoci zkušený terapeut.
  5. Děti si smrt neuvědomují. Výzkumy ukazují, že děti jsou s prožitkem ztráty na emocionální úrovni v kontaktu již od nejranějšího věku. Je tedy možné terapeuticky podpořit i ty nejmenší a pomoct jim skrz hru najít jejich aktuální potřeby a věnovat se jejich sycení. Tam, kde to je potřebné a možné může odborná intervence pomoci i třeba ve třech letech dítěte.

Autor: Veronika Drdáková, www.prest.cz

Publikováno: 3. 3. 2023

Pomáháte s námi

Naši práci můžeme dělat také díky vaší pomoci. 

Už od založení je naše pozornost věnována především pozůstalým dětem. Pro ty realizujeme vedle krizové terapie také skupinová setkání, v rámci kterých se děti setkávají s těmi, které potkal podobný osud, mohou se tak bez přetvářky, otevřeně a přirozeně bavit o těch nejcitlivějších věcech v kruhu těch, kteří celé situaci rozumí. Není pro ně nic nepředstavitelného, fascinujícího nebo děsivého. Je to zkrátka realita, kterou mohou sdílet společně a to je pro proces truchlení nesmírně důležité. Podpora nadace Tesco přispěla k realizaci aktivit pro pozůstalé děti. Službami za rok 2021 prošlo 39 dětí. Z nadace Tesco byla přímo podpořena 3 realizovaná setkání.

Autor: Eva Pecha

Publikováno: 1. 4. 2022

Přihlaste se zdarma na webináře pro učitele

Dříve bylo obvyklé se tématu smrti ve škole spíš vyhýbat. Nyní se ukázalo, že to není ta nejlepší cesta. Covid-19 i válka na Ukrajině nám dokazují, jak znenadání může téma smrti zasáhnout každého z nás. Spolu s tím se také ukázalo, jak důležitým prostředím se škola v této těžké situaci pro dítě stává.

Jsme moc rádi, že jsme se stali součástí projektu iKAP II Praha a můžeme tak pro učitele připravit 11 webinářů na téma smrti a truchlení, aby je toto těžké téma ve škole nezaskočilo, věděli, jak dětem podat pomocnou ruku i jak zapojit celý sbor i třídní kolektiv..

 

Zajistěte si své místo na webináři ZDARMA:

 

PRO MATEŘSKÉ ŠKOLY

Možnosti prevence a intervence v kontextu tématu smrti pro MŠ

21. 9. 2022

Co vědět o smrti a truchlení pro MŠ

9. 11. 2022

Techniky a struktura poradenského rozhovoru pro MŠ

19. 4. 2023

Jak to říct, i když to nikdo nechceme zažít?! Intervence ve třídě v případě úmrtí pro MŠ a ZŠ (1.stupeň)

4. 10. 2023

PRO ZÁKLADNÍ ŠKOLY

Možnosti prevence a intervence v kontextu tématu smrti pro ZŠ

30. 8. 2022

Co vědět o smrti a truchlení pro ZŠ

12. 10. 2022

Techniky a struktura poradenského rozhovoru pro ZŠ

20. 4. 2023

Jak to říct, i když to nikdo nechceme zažít?! Intervence ve třídě v případě úmrtí pro ZŠ (2. stupeň) a SŠ

31. 8. 2023

Jak to říct, i když to nikdo nechceme zažít?! Intervence ve třídě v případě úmrtí pro MŠ a ZŠ (1.stupeň)

4. 10. 2023

PRO STŘEDNÍ ŠKOLY

Možnosti prevence a intervence v kontextu tématu smrti pro SŠ

19. 9. 2022

Co vědět o smrti a truchlení pro SŠ

2. 11. 2022

Techniky a struktura poradenského rozhovoru pro SŠ

26. 4. 2023

Jak to říct, i když to nikdo nechceme zažít?! Intervence ve třídě v případě úmrtí pro ZŠ (2. stupeň) a SŠ

31. 8. 2023

Více o projektu

V rámci projektu iKAP II Praha – Inovace ve vzdělávání připravujeme 11 webinářů pro pražské pedagogy mateřských, základních a středních škol, ve kterých představíme nástroje pro komunikaci s dětmi při ztrátě blízkého člověka. Důraz přitom klademe na rozvoj dovedností a kompetencí pedagogů v této oblasti, ale také na jejich psychohygienu. Projekt je zaměřena na primární prevenci a také na sekundární intervenci. Konkrétně se spolu s účastníky podíváme na vytvoření bezpečného prostředí pro prevenci rozvoje rizikového chování následkem zátěžových situací, na intervenční práci nejen s pozůstalými dětmi, ale s celým třídním kolektivem.

Při práci s kolektivem se také zaměříme na to, aby dopady izolace a přerušení školní docházky vlivem opatření byly co nejmenší. Zpracování rizikových momentů, které pandemie přinesla, přispěje k urychlení návratu dětí do běžné výuky, sníží riziko rozvoje rizikového chování (šikana, psychické problémy, záškoláctví, sebepoškozování apod.). Cílem je rozpoznat závažnost situace a schopnost jí předejít a v rámci sekundární intervence budou pedagogové vyzbrojeni nástroji, které jim pomohou s nastalou situací zacházet s jedincem i kolektivem tak, aby došlo k zajištění ochrany duševního zdraví dětí, snížení rizika předčasnému odchodu ze škol způsobeného dopadem neřešených situací a k minimalizaci rozdílů ve vzdělávání mezi dětmi. 

V rámci projektu jsme pro vás připravili 11 webinářů, které doplní grafické materiály.  Účastníkům poskytneme teoretický základ (co vědět o smrti a truchlení), ukážeme možnosti prevence a intervence v kontextu tématu smrti a praktický nácvik (techniky a struktura poradenského rozhovoru). Těmto 3 tématům se budeme věnovat samostatně v rámci mateřských, základních i středních škol. Poslední dva webináře budou věnované speciálnímu filmu, o kterém vám bližší informace doplníme co nejdříve.

Jsme součástí iKAP II Praha –– Inovace ve vzdělávání. Rozvíjíme společně s Magistrátem Hlavního města PrahyPražským inovačním institutem potenciály žáků pražských škol. Registrační číslo projektu: CZ.02.3.68/0.0/0.0/19_078/0021106

Autor: Eva Pecha, Andrea Šlechtová

Publikováno: 23. 3. 2022

Smrt je pro nás těžko uchopitelná, tak přikládáme váhu pověrám a ovládá nás strach

Pověry, které dříve mohly sloužit, aby našim předkům ulehčily vyrovnat se se smrtí blízkého člověka, nás dnes často děsí i paralyzují. Přestože je nadmíru jasné, že smrt s naplněním pověr nesouvisí, raději mnozí z nás nevstávají od štědrovečerní tabule, netrhají vlčí mák a nemají doma kočárek před narozením miminka. Protože jinak by mohla přijít smrt. Jak zmírnit strach z pověr o smrti radí terapeutky Poradny Vigvam Barbora Racková a Tereza Olivová. 

Pověry přebíráme z generace na generaci a často je bereme jako přirozená nepsaná pravidla svého chování. Snad všichni jsme už slyšeli, že není dobré vstávat od štědrovečerní večeře, trhat vlčí mák nebo mít doma postýlku nebo kočárek dříve, než se miminko narodí. Ve snaze se smrti vyhnout, se snažíme lidová pravidla dodržovat, ale mezitím se nám v hloubi mysli ukládá strach. Zmocňuje se nás domněnka, že pokud se nebudeme chovat správně a v souladu s pověrou, zahráváme si, a jako trest může přijít smrt. Strach se zvětšuje, až nás může paralyzovat. 

Smrt je životní událostí, která přichází velmi často nečekaně a nad kterou nemáme téměř žádnou kontrolu. Je pro nás natolik neuchopitelná a děsivá, že máme snahu vytvořit si zákonitosti, které, pokud dodržíme, před smrtí nás uchrání. 

Iluzorní prostředek, jak dostat smrt pod kontrolu

Pověra na první pohled může vypadat tak, že nás má smrtí děsit, za mě je ale opak pravdou. Pověra nám vlastně dává iluzorní možnost mít situaci v moci, dává možnost události předcházet. Na psychologické úrovni také může uklidňovat v tom slova smyslu, že někomu se událost stala, protože vykonal něco, co neměl, ale mně se to stát nemůže, protože tak nejednám,“ říká k pověrám o smrti terapeutka Poradny Vigvam Barbora Racková.

Ze zkušenosti terapeutů vyplývá, že problém nastává v okamžiku, kdy k úmrtí zcela jinou kauzalitou v rodině dojde a někdo z jejích členů si úmrtí následně vyčítá, kvůli pověře, byť zcela logicky ví, že smrt nemá s pověrou souvislost. „Vznikají pak pocity viny, které ale opět pomyslně umožňují žít v představě, že máme událost ve své moci, že se neštěstí stalo jen naší neopatrností, a tak můžeme dalšímu neštěstí předejít,“ dodává Barbora Racková.

Bát se smrti je normální

V rámci rozvoje vlastního duševního zdraví bychom se měli snažit se od tohoto strachu odpoutat. Něco jiného je však strach ze smrti samotné. Ten je naprosto přirozený a normální. 

Chci zdůraznit, že mi přijde zcela normální se smrti bát. Úzkost ze smrti považuji za nejhlubší dynamiku lidského nitra. Terapeutickým cílem není se zcela úzkosti ze smrti zbavit. Strach, že zemřu, mě na jednu stranu může paralyzovat, na druhou stranu mě ale také může chránit před situacemi, které jsou nebezpečné a ke smrti doopravdy mohou vést,“ říká Barbora Racková. 

Byť je smrt přirozenou součástí života, je ale stejně tak přirozeně součástí bolestnou. Proto je v pořádku, že z ní máme respekt nebo strach. Nadmíru se však zatěžovat obavami z naplnění pověr, nám akorát více ubližuje. 

Bojme se smrti zdravě, nenechejme se jí paralyzovat, ale taky nežijme tak, jako by neexistovala,“ doporučuje terapeutka. 

Jak se odpoutat od strachu z naplnění pověry 

Pověry jsou svým způsobem něco magického. Jedna cesta proto může být sejmout z nich onu magii. Racionálně si vysvětlit, že opravdu neexistuje souvztažnost mezi obsahem pověry a smrtí. Tato cesta funguje především pro ty, kteří jsou racionálně a logicky založení.  

Druhý způsob pracuje zcela opačně – nabízí možnost setrvat v magickém prostoru, využít ho a vytvořit magickou obranu, která nás před důsledky pověry chrání. Někdy tohle funguje u dětí, když se bojí bubáků a mají v posteli plyšáka, který je před nimi chrání. I pro nás dospělé, kteří se v dospělejší verzi magického myšlení nacházíme, může být tento princip užitečný. U obou způsobů je však velmi důležité hlídat, zda nám přinášejí úlevu a nezatěžují nás ještě více než původní pověra samotná,“ upozorňuje terapeutka Tereza Olivová.

Autor: Veronika Drdáková, www.prest.cz

Publikováno: 8. 2. 2022

O smrti se mluví! A nejen v černé kronice

Jedním z hlavních cílů Poradny Vigvam je otevírat téma smrti široké veřejnosti. Přáli bychom si, aby se o možnostech pomoci pozůstalým mluvilo stejně často, jako plní papírové a internerové stránky médií texty o nehodách, počtu zemřelých v souvislosti s onemocněním covid-19 nebo násilná úmrtí. 

K dosažení takových čísel máme ještě daleko, ale nutno říct, že letos se nám v oblasti PR opravdu dařilo. Z předloňských 58 výstupů, kde jsme v médiích jako Poradna Vigvam zazněli, jsme se v roce 2021 vyšplhali na krásných 86 zmínek. To znamená, že tolikrát zazněl náš název „Poradna Vigvam“ v článcích všeho druhu týkajících se úmrtí a péče o psychiku pozůstalých. 

Ať už šlo o rozhovory s naší paní ředitelkou Sylvií Stretti, odborným názorem na problematiku našich terapeutů nebo třeba jen rychlá zmínka o tom, že jako poradna pro pozůstalé fungujeme, máme velkou radost, že se toto téma a my spolu s ním v médiích objevuje. Věříme, že se tak o nás dozví všichni, kteří nás budou potřebovat. 

Vybrali jsme pár z těchto článků, které jste si v roce 2021 mohli přečíst:

  • V Lidových novinách o smrti a dětském pohledu na ni:

  • V březnovém Blesku Zdraví o tom, že jaro není pro všechny jen radostné období:

  • A v Metru o tom, jak korona ovlivňuje dětské hry:

Moc děkujeme všem odvážným redaktorům a jejich redakcím, které se o smrti rozhodli mluvit i v jiném než senzacechtivém duchu!

Autor: Andrea Šlechtová ve spolupráci s www.prest.cz

Publikováno: 4. 1. 2022

Tohle pozůstalým neříkejte! Jak ale reagovat?

Někdy si to neuvědomujeme, ale pro věty, kterými se snažíme pozůstalé utišit, ještě nenastal ten správný čas.  Jakým formulacím se raději vyhnout a čím je nahradit?

„Kdybys něco potřeboval, dej mi vědět.“

Raději zkuste:

„Jsem tu pro tebe, možná tě teď nenapadá nic s čím bych ti mohla pomoct, tak já se za nějaký čas zase zeptám, ano?“

Někdy se pozůstalých ptáme na to, co potřebují a jak jim můžeme pomoc záhy po ztrátě. Stává se, že v tomto čase mnoho z nich vůbec neví. Po čase se ale mohou začít objevovat praktické překážky a komplikace v jejich životě, které by nenastaly, pokud by jejich blízký byl naživu. Je skvělé, pokud nabídka pomoci přijde opakovaně a může to tak být i dopředu domluvené – „třeba tě teď nic nenapadá, já se zase za čas zeptám a možná se něco objeví. Budu na to budu myslet, ať to nemusíš řešit ty. “

„Vím jak ti je, to mně, když se to stalo, tak…“

Raději zkuste:

„Jak ti je? Poslouchám...“

Pro někoho může být úlevné vědět a slyšet, že někdo jiný prošel podobnou zkušeností, avšak je důležité nezapomínat, že zkušenost může být vždy maximálně podobná, nikdy není stejná. Proto bychom v první řadě měli dotyčnému nabídnout prostor, kdy se může vypovídat – pokud chce – a být tichým a naslouchajícím společníkem. Právě naslouchání bez hodnocení, soudů a nároků může být velmi podpůrné – a také překvapivě náročné pro nás.

„Takhle bys o něm neměla mluvit!“

Raději zkuste:

„Je pochopitelný, že máš v sobě spoustu emocí, třeba i protichůdných, je to náročná situace.“

Nemějme nároky a očekávání na to, jak by měl druhý truchlit. prožívání ztráty je vysoce individuální záležitost a vztah se zemřelým zpravidla nemívá jen kladné aspekty. Své místo má v truchlení i zlost a naštvání, stejně jako další prožitky, které nás mohou překvapit, jako třeba úleva. Každý jsme jiný, každý vztah je jiný.

„Neboj, čas všechno zahojí / Ty to ještě řešíš?“

Raději zkuste:

„Každý potřebuje na přijetí ztráty jiný čas. Co všechno ve tvém životě je teď jinak a co ti pomáhá to zvládat?“

Okolí někdy očekává, že pozůstalý bude po pár měsících v pohodě. Setkáváme se s tím, že je překvapuje, že jejich truchlení se objevuje i rok po smrti blízkého. Říká se, že truchlení trvá rok a pak už je to lepší. Tak to může a nemusí být. Čas v oblasti truchlení není měřítko. Mnohem více záleží na povaze vztahu, blízkosti, způsobu úmrtí… Nezapomínejte, že zemře-li manželka a matka dítěte, tak situace jako třeba nástup dítěte do školy, nebo den matek s sebou nesou zvýšenou zátěž. Objevuje se totiž opět představa toho, jaké to mohlo být a jaké to je. Podporujme tedy své blízké a dopřejme jim tolik času, kolik jen potřebují.

„Musíš být silná!“

Raději zkuste:

„Co ti všechno běží hlavou? Co bys teď pro sebe nejvíc potřebovala?“

Pozůstalí jsou v situaci, kdy jejich svět zasáhla obrovská rána a bolest. To, co nepotřebují, jsou další nároky na to, co a jak by měli cítit, protože mohou být zdrojem pocitů selhání a výčitek, pokud to nedokážou. A pocity viny jsou něco, co se u lidí, kterým někdo blízký zemřel, objevuje opravdu velmi často. Myšlenky jako „co kdybych tenkrát na ten nákup šel raději já, co kdybychom se tolik nehádali, kdybych jenom přišel domů o hodinu dřív…“ často přicházejí naprosto nezvaně, a proto opravdu není třeba přidávat na tuto hromádku ještě další nároky, ač je můžeme myslet jako dobrou – avšak nevyžádanou – radu.

Autor: Mgr. Tereza Olivová, terapeutka

Publikováno: 6. 11. 2021

Pomocná síť

Aktuálně ještě víc, než kdy dřív, je potřeba zajistit síť pomoci pro všechny pozůstalé, kteří nečekaně ztratili blízké. Vlivem pandemie došlo k enormnímu nárůstu úmrtí a tím také lidí, kteří tu zbyli sami. Dostupné statistiky uvádí, že po každém zemřelém zůstane 1–5 pozůstalých. Pokud jsme zaznamenali přes 30 000 úmrtí na covid-19, může to v konečném důsledku znamenat až 150 000 pozůstalých, kteří můžou potřebovat odbornou pomoc.

S vysokým počtem úmrtí významně vzrostl počet lidí, kteří potřebují naši pomoc. I jiné organizace zaznamenaly více než 600% nárůst poptávky po terapii, poradenství a další pomoci.

Tento nárůst podpořilo také to, že byli lidé izolovaní, bez možnosti se scházet, bez pravidelného pracovního režimu a koníčků. Nemohli tak využít klasické zažité copingové strategie, které pomáhají s vyrovnáváním se s těžkou situací a museli hledat nové cesty.

Naším dlouhodobým záměrem je vytvořit síť pomoci – dostupné služby pro pozůstalé po celé ČR.

Jedním ze zásadních kroků je realizace našich kurzů, kde účastníky učíme, jak ve své praxi s tématem smrti pracovat.

Díky podpoře Nadace Jistota Komerční banky se nám v roce 2021 podařilo proškolit 39 účastníků, kteří se spolu s námi zapojí do pomoci pozůstalým. Nadace Jistota Komerční banky totiž umožnila kurzistům absolvovat kurz s výraznou slevou 80 %.

Doposud bylo realizováno 9 kurzů a dalších 6 pro tento rok je obsazených. Kurzisté navštěvují naše stěžejní kurzy SpiritualitaDěti a ztráta, které jim ukazují, jak zvládat těžké emoce u sebe a současně, jak téma řešit s rodinou a dětmi.

Autor: Eva Pecha, marketingová managerka Poradny Vigvam

Publikováno: 1. 7. 2021