Náhlé a neočekávané úmrtí často způsobí, že se v okamžiku život pozůstalých rozpadne na malé kousky. Šok z takové ztráty může narušit nebo zkomplikovat přirozenou schopnost se se smrtí blízkého vyrovnat.
Náhlé a neočekávané úmrtí přináší pozůstalým nejen hluboký zármutek, ale také řadu psychických a sociálních výzev. Jak projít obdobím truchlení, když se život zlomí v jediném okamžiku? Jak zvládnout bolest tak, aby bylo možné znovu najít pevnou půdu pod nohama? Odborná podpora může v těchto chvílích sehrát klíčovou roli – pomoci pozůstalým lépe nést tíhu ztráty a hledat cesty, jak zase dobře žít. Jaké možnosti pomoci u nás existují? A kde naopak podpora chybí? Podíváme se na to, co by mohlo změnit situaci pro ty, kteří se snaží vyrovnat s náhlým úmrtím blízkého.
Co znamená náhlá a neočekávaná smrt?
Jak napovídají výše zmíněná slova, jedná se o úmrtí, které přichází naprosto nečekaně a nikdo z blízkých nemá šanci se na něj jakkoli připravit. Mezi nejčastější příčiny náhlé smrti patří zdravotní komplikace, jako jsou infarkt myokardu, plicní embolie nebo cévní mozková příhoda. Dalšími příčinami může být nehoda (dopravní, pracovní, sportovní), přírodní katastrofa, sebevražda nebo násilný trestný čin. Každá z těchto situací přináší náročné emoční a psychické výzvy pro pozůstalé, kteří se musí vyrovnat nejen se samotnou ztrátou a s jejími dopady na jejich každodenní život, ale často i s tragickými okolnostmi úmrtí.
I v případě, kdy je člověk nevyléčitelně nemocný a dostává lékařskou péči, se smrt může jevit jako náhlá, pokud na ni blízcí nebyli dostatečně připraveni. Právě paliativní péče může hrát klíčovou roli nejen při doprovázení nemocného, ale také v podpoře jeho rodiny před smrtí blízkého, čímž se snižuje riziko komplikovaného truchlení. Práce paliativních týmů je v tomto směru nedocenitelná.
Důsledky náhlého úmrtí
Náhlá smrt komplikuje proces zármutku a adaptace na novou realitu. Pozůstalý se ocitá pod obrovským tlakem emocí i společenských očekávání, musí nadále fungovat v běžném životě, často pečovat třeba o děti, sourozence nebo stárnoucí rodiče, zatímco uvnitř prožívá hlubokou ztrátu. Právě v těchto případech mohou sehrát klíčovou roli specializované poradny, které pomáhají zvládnout složité truchlení a životní výzvy, které s sebou nese.
Dopady na rodiny a společnost
Pozůstalé rodiny se často potýkají s dalšími komplikacemi, jako je ztráta pocitu bezpečí ve světě, nešťastná komunikace o smrti nebo ztrátě od okolí či dokonce od médií, zraňující sdílení, komentování a rychlé odsuzování na sociálních sítích. Dále také často zdlouhavá byrokracie, finanční nejistota, nelehká komunikace s dětmi o okolnostech úmrtí blízkého. V mnoha případech dojde k tomu, vzhledem k náročnosti situace, že rodič nastoupí dlouhodobou nemocenskou, čímž se ocitá mimo pracovní systém. Proto je klíčové nabídnout dlouhodobou podporu dospělým i dětem, aby se mohli postupně se adaptovat na novou situaci.
Ve vzdělávacím systému je důležité učit děti už od mateřské školy, jak zvládat drobné ztráty, například při odstěhování kamaráda nebo změně učitele. Osvojené copingové strategie mohou v dospělosti pomoci lépe zvládat větší ztráty.
Co může pomoci v případě náhlého úmrtí?
Náhlá smrt může pozůstalého konfrontovat s řadou silných a velmi náročných emocí, situací, vzpomínek i obav o budoucnost. Pokud nebyl blízký při úmrtí blízkého přítomný a nemohl se rozloučit nebo sdělit, co by potřeboval, může pociťovat lítost nebo vinu. Naopak, pokud u náhlého úmrtí blízkého byl, mohou ho pronásledovat těžké a náročné vzpomínky, pocity i prožitky spojené se zážitkem z posledních chvil života jejich milovaného.
Regionální dostupnost pozůstalostních služeb je však nerovnoměrná a někde chybí zcela. Přitom právě včasná odborná pomoc je v procesu truchlení zásadní. Její rozšíření a systematická podpora by mohly snížit dlouhodobé nepříznivé dopady náhlých úmrtí na život pozůstalých i na společnost jako celek. Proto školíme a mentorujeme odborníky napříč republikou, aby kvalitní pozůstalostní péče byla dostupná v každém kraji a byla poskytována včas.
Poskytovatelé pozůstalostní péče stále řeší, zda podpora spadá pod Ministerstvo zdravotnictví, Ministerstvo práce a sociálních věcí nebo jiný resort. Tato resortní roztříštěnost vnáší do oboru nejistotu.
Dostupná včasná a kvalitní pozůstalostní péče a jistota, o kterou se poskytovatelé mohou opřít, můžou pozůstalým významně přispět k lepšímu zvládání této obrovsky náročné situace. Proto realizujeme společně s partnery advokační kroky směrem k realizaci systémových změn. Děkujeme všem našim partnerům. Jmenovitě Institutu Pallium a APHPP, Nadaci EP Group a Nadaci rodiny Vlčkových, které dlouhodobě pozůstalostní péči podporují.
Autor: Johana Malá, Lenka Macháčková | Poradna Vigvam
Publikováno: 21. 3. 2025
