Když se mluví o truchlení, ať už v laických či odborných kruzích, téměř vždy se objeví „pět fází“ Kübler-Ross. Jeho obliba pravděpodobně vychází z jednoduchosti a srozumitelnosti. My vám však chceme představit přehled dalších tří modelů k truchlení, které lépe odrážejí současné vědecké poznatky. Tyto přístupy vnímáme za vhodnější vodítko pro terapeutickou práci i hlubší porozumění procesu truchlení.
Truchlení je hluboce individuální proces, který závisí na mnoha okolnostech. Je tedy potřeba zkoumat, ptát se, naslouchat a BÝT s těmi, kdo truchlí. Setkání s lidmi, kteří přišli o někoho blízkého, je náročné, jelikož se setkáváme s lidmi, kteří čelí jedné z nejhorších bolestí ve svém životě. I proto je důležité mít se jako odborník o co opřít. A k tomu jsou právě modely užitečné – jsou naší oporou. Nemělo by se z nich však nikdy stát dogma.
My jako odborníci musíme počítat s různými projevy truchlení, s celou škálou emocí a způsobů vnímání a chování. S řadou zlých, ale i dobrých dní, které budou naši klienti prožívat. O to víc o sebe musíme pečovat my a tu obrovskou bolest s pozůstalými „usedět“, jak se říká. Hledět s nimi do té obrovské prázdné díry, ale vědět, že nás nepohltí.
Abychom tedy nabídli i jiné možnosti, jak se na proces truchlení dívat, vybíráme z přibližně dvaceti teorií truchlení jen některé z nich. Tyto modely zdůrazňují, že truchlení není lineární proces, ale komplexní a dynamický proces, který zahrnuje nejen bolest, ale také adaptaci, odolnost nebo dokonce růst.
Wordenův úkolový model
Tento model přistupuje k truchlení jako k několika úkolům, které na pozůstalého čekají a kterými by měl projít, aby bylo možné ztrátu integrovat. Zdůrazňuje aktivní zapojení pozůstalého do procesu zvládání ztráty a poskytuje strukturovaný návod, jak se vyrovnat s novou realitou. Úkoly zahrnují přijetí reality ztráty, prožití zármutku, přizpůsobení se světu bez zemřelého a nalezení nové rovnováhy v emocích a vztazích. Úkoly nemusí jít po sobě tak, jak jsou zapsány a u úkolu prožití zármutku dnes již víme, že projev emocí navenek není nezbytnou součástí „dobrého“ truchlení.
Range of Response to Loss
Zkráceně RRL neboli Šíře reakcí na ztrátu je model Lindy Machin nabízející rámec pro porozumění reakcím lidí na ztrátu, zejména v souvislosti s truchlením a procesem adaptace. Tento model zdůrazňuje, že reakce na ztrátu existují na spektru, od intenzivního emočního prožívání až po více kontrolované a kognitivně orientované přístupy.
Machin identifikovala dvě klíčové dimenze: reaktivitu (vyjadřující emocionální odpověď, jako je smutek, úzkost či deprese) a kontrolu (zaměřenou na zvládání a regulaci emocí). Výsledný přístup pozůstalých k truchlení je určen individuální kombinací těchto dimenzí a je ovlivněn faktory jako osobnost, předchozí zkušenosti, sociální podpora či kulturní normy.
Dual Process Model
S dalším zásadním modelem zkráceně zvaným DPM přišli Margaret Stroebe a Henk Schut. Tento model se zaměřuje hlavně na coping (zvládání) a rozlišuje dvě hlavní dimenze: zaměření na ztrátu a zaměření na obnovu. Truchlení podle nich zahrnuje oscilaci mezi těmito dvěma procesy – pozůstalý se pohybuje mezi prožíváním smutku a hledáním způsobů, jak se přizpůsobit nové realitě.
Tento model připomíná, že střídání mezi obdobími hlubokého smutku a obdobími kdy se soustředíme na praktické aspekty života, je zdravé a přirozené. Naopak uvíznutí v jednom z těchto stavů může proces truchlení komplikovat. Na první pohled by se mohlo zdát, že zaměření na ztrátu přináší těžkosti, zatímco orientace na obnovu je tím žádoucím směrem, který přináší úlevu. Autoři však upozorňují, že jak orientace na ztrátu, tak orientace na obnovu mohou vést k pozitivním i negativním strategiím zvládání (copingu).
Každý z těchto modelů nabízí jiný pohled na truchlení a ukazuje, že proces vyrovnání se se ztrátou je mnohovrstevný. Modely nám mohou pomoci se opřít o to, co již o truchlení víme na základě výzkumů a mohou nabídnout hlubší pochopení a konkrétnější nástroje pro zvládání ztráty. Zároveň je třeba vždy pamatovat na individualitu každé ztráty a osobnost pozůstalého. Tedy volit přístupy s ohledem na konkrétního člověka, který před námi sedí.
Autor: Lenka Macháčková, Barbora Racková | Poradna Vigvam
Publikováno: 15. 1. 2025
