Děkujeme, že jste s námi byli i v roce 2022

V roce 2022 u nás ještě stále ve velkém doznívají následky pandemi Covid_19, kvůli které jsme byli nuceni vytvořit na naše služby čekací listinu. Přestože jsme vznikli právě proto, aby pozůstalé děti měly odbornou oporu hned, když potřebují, aktuálně se nám to nedaří a naši klienti tak na služby kolikrát čekají i 6 měsíců.

O to více jsme rádi za partnery, kteří nám i v těch nejtěžších chvílích zůstávají věrní a na jejichž podporu se můžeme každoročně spolehnout.

Tradičně je naším velkým podporovatelem Ministerstvo práce a sociálních věcí, díky kterému v rámci projektu Smrt je součást života pomáháme pozůstalým rodinám v té nejtěžší chvíli.

Nadační Fond Terezy Maxové, se kterým se věnujeme především pomoci dětským klientům, a který nás podporuje od samého vzniku.

Velkou oporou jsou nám také Magistrát hlavního města Prahy a Praha 7.

Prostřednictvím projektům ČSOB podpora regionů se nám daří získávat finance také na doprovodné aktivity, v rámci kterých se věnujeme detabuiaci tématu smrti ve společnosti.

V roce 2022 jste pro nás byli také velkou oporou právě vy, individuální dárci. Podpořili jste nás především prostřednictvím platforem Znesnáze21 a Darujeme.cz celkovou částkou 318,422 Kč.

Díky podpoře jsme zajistili pomoc pro téměř 300 klientů. Zrealizovali 1 935 hodin pozůstalostní terapie a stabilizačních telefonátů. 

Spolu s vámi se snažíme o to, aby byla pomoc pozůstalým po celé ČR dostupnější. Děkujeme.

Autor: Eva Pecha

Publikováno: 9. 3. 2023

Truchlení nefunguje podle systému, terapie je tu pro všechny

Truchlení a smutek po smrti blízkého je doprovázen řadou mýtů, který celý, už tak někdy velmi komplikovaný proces ještě ztěžují. Pro podporu truchlících je ale dobré nerozvíjet iluze a mýty o truchlení, ale místo toho nabízet pochopení pro individuální prožitky každého člověka. V rámci terapie následně vytvářet bezpečné místo a pomáhat se ve změti pocitů, myšlenek a nové životní situaci bez zemřelého zorientovat. Klidně i po letech. 

Děti si smrt uvědomují brzy

Terapie pro pozůstalé je tu pro všechny, a to včetně dětí. Obecně se tvrdí, že děti nejsou do určitého věku života schopny vnímat a uvědomovat si ztrátu blízké osoby.

Tereza Olivová, terapeutka neziskové organizace Poradna Vigvam, o tomto mýtu říká: „Jako lidské bytosti nevnímáme pouze kognitivně – tedy rozumově, ale také emocionálně a tělesně. Na kognitivní úrovni se náš vlastní koncept toho, co je to smrt, postupně tvoří a vyvíjí. A opravdu postupně zraje a krok za krokem objevujeme různé aspekty smrti… Ale třeba až po nějaké době pochopíme, že smrt znamená to, že i my i naši blízcí někdy zemřeme. V tomto směru opravdu můžeme mluvit o tom, že okolo mladšího školního věku tento rozumový koncept plně dozrává. Avšak na emocionální a tělesné úrovni je strach ze smrti v našich životech přítomný již od narození. Naše praxe potvrzuje, že i tříleté děti smrt emocionálně prožívají a je možné s nimi o tomto tématu mluvit, nebo spíše si o něm hrát a zpracovávat ho tak, jak je pro dítě přirozené.“ 

Pomoc je jen pro ty, kteří o ni stojí

Terapie pro pozůstalé je vhodná pro všechny, kdo o ni opravdu stojí a cítí, že jim může pomoci. Spousta lidí si totiž smutek a ztrátu blízké osoby potřebuje prožít sama se sebou. Důležité je nepředpokládat, že každý, kdo truchlí, odbornou pomoc potřebuje. Podpora má jednoznačně smysl tehdy, když si o ni dotyčný řekne, i přesto je ale důležitá takzvaná cílená podpora a to tam, kde probíhají větší či menší komplikace s přijetím situace. 

Nikdy není pozdě

Pomoc pozůstalým není určena pouze těm, kteří ztratili blízkou osobu v nedávné době. Naopak – terapeuti dlouhodobě kladou důraz na to, že není nikdy pozdě vyhledat odbornou pomoc. Nezdráhejte se si o ni říct, i když už od vaší ztráty uběhlo mnoho času. Možnosti terapie pro pozůstalé se neustále rozvíjí a v době, kdy jste ztrátou procházeli, ještě terapie nemusela fungovat nebo jste o ní nevěděli. Pokud cítíte, že podporu potřebujete i s odstupem od vaší ztráty a o terapii máte zájem, přihlaste se na ni. 

Truchlení nemá žádný jízdní řád

Ve společnosti může někdy panovat určitá představa o tom, jak by mělo truchlení vypadat. Velmi často si sami truchlící hledají informace o situaci, v níž se nachází, a svůj momentální stav se s jejich pomocí snaží pochopit a zpracovat. Na internetu lze nalézt několik teorií o zpracovávání smutku a postupu truchlení. Terapeuti Poradny Vigvam však apelují na fakt, že každý pozůstalý je unikátní lidskou bytostí, jejíž truchlení nelze popsat pomocí několika stupňové škály.

„Každé truchlení je jedinečné a něčím jiné od všech ostatních, stejně tak, jako náš vztah se zemřelým byl jedinečný a neopakovatelný,“ říká terapeutka neziskové organizace Poradna Vigvam Tereza Olivová.

Terapie poskytne bezpečný prostor a pochopení

To, co v rámci terapie pro pozůstalé zabírá, kromě různých specifických technik, je vytváření bezpečného prostoru, naladění se na pozůstalého a poskytování podpory a pochopení.

Docela užitečné je také zvažovat jaká je tzv. klíčová reakce na prožité úmrtí blízké, či milované osoby a co by s ohledem na tuto klíčovou reakci (jestli je truchlící vším zahlcen a prostoupen, nebo jestli se snaží všemi způsoby kontrolovat situaci a vlastní reakce) potřeboval, aby lépe zvládal fungovat ve skutečném světě,“ uvádí Jan Kaňák, terapeut Poradny Vigvam

Vyvracíme mýty, které o terapii pro pozůstalé stále panují

  1. Terapie pomůže každému. To není tak úplně pravda, terapie může poskytnout pochopení a bezpečný prostor, ale opravdu fungovat bude pouze tehdy, když o ní její klient opravdu stojí. 
  2. Truchlení má několik fází, které truchlící postupně prochází. S tímto přístupem se ne všichni terapeuti ztotožňují. Truchlení každého pozůstalého je totiž velmi individuální a snažit se ho zapasovat do několika stupňové škály, může být kontraproduktivní. Řada lidí totiž neprochází definované stupně stejně rychle nebo ve stejném pořadí, jiní zase neprochází žádné z nich. 
  3. Nejhorší je první rok. S absolutní platností nelze spoléhat na pověru, že čas vše vyléčí. Nelze přesně predikovat, které období bude pro truchlícího nejhorší, jaké aspekty truchlení v jeho životě budou přetrvávat a jak dlouho. 
  4. Je třeba své pocity příliš neřešit a raději si najít nějakou zábavu. Každému pomáhá na starosti něco jiného, stejně tomu bude i u truchlení. Zatímco jeden si potřebuje popovídat a nebýt sám, druhý si jde zasportovat a třetí na pár dní odjede sám do přírody. Už vůbec u truchlení bychom se proto neměli pouštět do soudů a doporučení, jak má kdo zpracovávat svůj smutek. S vhodnou cestou blízkou osobnosti daného jedince však může pomoci zkušený terapeut.
  5. Děti si smrt neuvědomují. Výzkumy ukazují, že děti jsou s prožitkem ztráty na emocionální úrovni v kontaktu již od nejranějšího věku. Je tedy možné terapeuticky podpořit i ty nejmenší a pomoct jim skrz hru najít jejich aktuální potřeby a věnovat se jejich sycení. Tam, kde to je potřebné a možné může odborná intervence pomoci i třeba ve třech letech dítěte.

Autor: Veronika Drdáková, www.prest.cz

Publikováno: 3. 3. 2023

Pomáháte s námi

Naši práci můžeme dělat také díky vaší pomoci. 

Už od založení je naše pozornost věnována především pozůstalým dětem. Pro ty realizujeme vedle krizové terapie také skupinová setkání, v rámci kterých se děti setkávají s těmi, které potkal podobný osud, mohou se tak bez přetvářky, otevřeně a přirozeně bavit o těch nejcitlivějších věcech v kruhu těch, kteří celé situaci rozumí. Není pro ně nic nepředstavitelného, fascinujícího nebo děsivého. Je to zkrátka realita, kterou mohou sdílet společně a to je pro proces truchlení nesmírně důležité. Podpora nadace Tesco přispěla k realizaci aktivit pro pozůstalé děti. Službami za rok 2021 prošlo 39 dětí. Z nadace Tesco byla přímo podpořena 3 realizovaná setkání.

Autor: Eva Pecha

Publikováno: 1. 4. 2022

Přihlaste se zdarma na webináře pro učitele

Dříve bylo obvyklé se tématu smrti ve škole spíš vyhýbat. Nyní se ukázalo, že to není ta nejlepší cesta. Covid-19 i válka na Ukrajině nám dokazují, jak znenadání může téma smrti zasáhnout každého z nás. Spolu s tím se také ukázalo, jak důležitým prostředím se škola v této těžké situaci pro dítě stává.

Jsme moc rádi, že jsme se stali součástí projektu iKAP II Praha a můžeme tak pro učitele připravit 11 webinářů na téma smrti a truchlení, aby je toto těžké téma ve škole nezaskočilo, věděli, jak dětem podat pomocnou ruku i jak zapojit celý sbor i třídní kolektiv..

 

Zajistěte si své místo na webináři ZDARMA:

 

PRO MATEŘSKÉ ŠKOLY

Možnosti prevence a intervence v kontextu tématu smrti pro MŠ

21. 9. 2022

Co vědět o smrti a truchlení pro MŠ

9. 11. 2022

Techniky a struktura poradenského rozhovoru pro MŠ

19. 4. 2023

Jak to říct, i když to nikdo nechceme zažít?! Intervence ve třídě v případě úmrtí pro MŠ a ZŠ (1.stupeň)

4. 10. 2023

PRO ZÁKLADNÍ ŠKOLY

Možnosti prevence a intervence v kontextu tématu smrti pro ZŠ

30. 8. 2022

Co vědět o smrti a truchlení pro ZŠ

12. 10. 2022

Techniky a struktura poradenského rozhovoru pro ZŠ

20. 4. 2023

Jak to říct, i když to nikdo nechceme zažít?! Intervence ve třídě v případě úmrtí pro ZŠ (2. stupeň) a SŠ

31. 8. 2023

Jak to říct, i když to nikdo nechceme zažít?! Intervence ve třídě v případě úmrtí pro MŠ a ZŠ (1.stupeň)

4. 10. 2023

PRO STŘEDNÍ ŠKOLY

Možnosti prevence a intervence v kontextu tématu smrti pro SŠ

19. 9. 2022

Co vědět o smrti a truchlení pro SŠ

2. 11. 2022

Techniky a struktura poradenského rozhovoru pro SŠ

26. 4. 2023

Jak to říct, i když to nikdo nechceme zažít?! Intervence ve třídě v případě úmrtí pro ZŠ (2. stupeň) a SŠ

31. 8. 2023

Více o projektu

V rámci projektu iKAP II Praha – Inovace ve vzdělávání připravujeme 11 webinářů pro pražské pedagogy mateřských, základních a středních škol, ve kterých představíme nástroje pro komunikaci s dětmi při ztrátě blízkého člověka. Důraz přitom klademe na rozvoj dovedností a kompetencí pedagogů v této oblasti, ale také na jejich psychohygienu. Projekt je zaměřena na primární prevenci a také na sekundární intervenci. Konkrétně se spolu s účastníky podíváme na vytvoření bezpečného prostředí pro prevenci rozvoje rizikového chování následkem zátěžových situací, na intervenční práci nejen s pozůstalými dětmi, ale s celým třídním kolektivem.

Při práci s kolektivem se také zaměříme na to, aby dopady izolace a přerušení školní docházky vlivem opatření byly co nejmenší. Zpracování rizikových momentů, které pandemie přinesla, přispěje k urychlení návratu dětí do běžné výuky, sníží riziko rozvoje rizikového chování (šikana, psychické problémy, záškoláctví, sebepoškozování apod.). Cílem je rozpoznat závažnost situace a schopnost jí předejít a v rámci sekundární intervence budou pedagogové vyzbrojeni nástroji, které jim pomohou s nastalou situací zacházet s jedincem i kolektivem tak, aby došlo k zajištění ochrany duševního zdraví dětí, snížení rizika předčasnému odchodu ze škol způsobeného dopadem neřešených situací a k minimalizaci rozdílů ve vzdělávání mezi dětmi. 

V rámci projektu jsme pro vás připravili 11 webinářů, které doplní grafické materiály.  Účastníkům poskytneme teoretický základ (co vědět o smrti a truchlení), ukážeme možnosti prevence a intervence v kontextu tématu smrti a praktický nácvik (techniky a struktura poradenského rozhovoru). Těmto 3 tématům se budeme věnovat samostatně v rámci mateřských, základních i středních škol. Poslední dva webináře budou věnované speciálnímu filmu, o kterém vám bližší informace doplníme co nejdříve.

Jsme součástí iKAP II Praha –– Inovace ve vzdělávání. Rozvíjíme společně s Magistrátem Hlavního města PrahyPražským inovačním institutem potenciály žáků pražských škol. Registrační číslo projektu: CZ.02.3.68/0.0/0.0/19_078/0021106

Autor: Eva Pecha, Andrea Šlechtová

Publikováno: 23. 3. 2022

Smrt je pro nás těžko uchopitelná, tak přikládáme váhu pověrám a ovládá nás strach

Pověry, které dříve mohly sloužit, aby našim předkům ulehčily vyrovnat se se smrtí blízkého člověka, nás dnes často děsí i paralyzují. Přestože je nadmíru jasné, že smrt s naplněním pověr nesouvisí, raději mnozí z nás nevstávají od štědrovečerní tabule, netrhají vlčí mák a nemají doma kočárek před narozením miminka. Protože jinak by mohla přijít smrt. Jak zmírnit strach z pověr o smrti radí terapeutky Poradny Vigvam Barbora Racková a Tereza Olivová. 

Pověry přebíráme z generace na generaci a často je bereme jako přirozená nepsaná pravidla svého chování. Snad všichni jsme už slyšeli, že není dobré vstávat od štědrovečerní večeře, trhat vlčí mák nebo mít doma postýlku nebo kočárek dříve, než se miminko narodí. Ve snaze se smrti vyhnout, se snažíme lidová pravidla dodržovat, ale mezitím se nám v hloubi mysli ukládá strach. Zmocňuje se nás domněnka, že pokud se nebudeme chovat správně a v souladu s pověrou, zahráváme si, a jako trest může přijít smrt. Strach se zvětšuje, až nás může paralyzovat. 

Smrt je životní událostí, která přichází velmi často nečekaně a nad kterou nemáme téměř žádnou kontrolu. Je pro nás natolik neuchopitelná a děsivá, že máme snahu vytvořit si zákonitosti, které, pokud dodržíme, před smrtí nás uchrání. 

Iluzorní prostředek, jak dostat smrt pod kontrolu

Pověra na první pohled může vypadat tak, že nás má smrtí děsit, za mě je ale opak pravdou. Pověra nám vlastně dává iluzorní možnost mít situaci v moci, dává možnost události předcházet. Na psychologické úrovni také může uklidňovat v tom slova smyslu, že někomu se událost stala, protože vykonal něco, co neměl, ale mně se to stát nemůže, protože tak nejednám,“ říká k pověrám o smrti terapeutka Poradny Vigvam Barbora Racková.

Ze zkušenosti terapeutů vyplývá, že problém nastává v okamžiku, kdy k úmrtí zcela jinou kauzalitou v rodině dojde a někdo z jejích členů si úmrtí následně vyčítá, kvůli pověře, byť zcela logicky ví, že smrt nemá s pověrou souvislost. „Vznikají pak pocity viny, které ale opět pomyslně umožňují žít v představě, že máme událost ve své moci, že se neštěstí stalo jen naší neopatrností, a tak můžeme dalšímu neštěstí předejít,“ dodává Barbora Racková.

Bát se smrti je normální

V rámci rozvoje vlastního duševního zdraví bychom se měli snažit se od tohoto strachu odpoutat. Něco jiného je však strach ze smrti samotné. Ten je naprosto přirozený a normální. 

Chci zdůraznit, že mi přijde zcela normální se smrti bát. Úzkost ze smrti považuji za nejhlubší dynamiku lidského nitra. Terapeutickým cílem není se zcela úzkosti ze smrti zbavit. Strach, že zemřu, mě na jednu stranu může paralyzovat, na druhou stranu mě ale také může chránit před situacemi, které jsou nebezpečné a ke smrti doopravdy mohou vést,“ říká Barbora Racková. 

Byť je smrt přirozenou součástí života, je ale stejně tak přirozeně součástí bolestnou. Proto je v pořádku, že z ní máme respekt nebo strach. Nadmíru se však zatěžovat obavami z naplnění pověr, nám akorát více ubližuje. 

Bojme se smrti zdravě, nenechejme se jí paralyzovat, ale taky nežijme tak, jako by neexistovala,“ doporučuje terapeutka. 

Jak se odpoutat od strachu z naplnění pověry 

Pověry jsou svým způsobem něco magického. Jedna cesta proto může být sejmout z nich onu magii. Racionálně si vysvětlit, že opravdu neexistuje souvztažnost mezi obsahem pověry a smrtí. Tato cesta funguje především pro ty, kteří jsou racionálně a logicky založení.  

Druhý způsob pracuje zcela opačně – nabízí možnost setrvat v magickém prostoru, využít ho a vytvořit magickou obranu, která nás před důsledky pověry chrání. Někdy tohle funguje u dětí, když se bojí bubáků a mají v posteli plyšáka, který je před nimi chrání. I pro nás dospělé, kteří se v dospělejší verzi magického myšlení nacházíme, může být tento princip užitečný. U obou způsobů je však velmi důležité hlídat, zda nám přinášejí úlevu a nezatěžují nás ještě více než původní pověra samotná,“ upozorňuje terapeutka Tereza Olivová.

Autor: Veronika Drdáková, www.prest.cz

Publikováno: 8. 2. 2022