Truchlení 100x jinak – Jana Novotná (Slovensko)

Jana Novotná pochází ze  slovenského Popradu. Do Česka se přestěhovala kvůli studiu na vysoké škole, a protože si tu během studia vytvořila svůj druhý domov, zůstala v Praze. Pracuje v digitálním marketingu ve farmaceutickém odvětví.  

Seriál Truchlení 100x jinak nabízí možnost nahlédnout do způsobu truchlení různých kultur formou osobních rozhovorů. Podívejte se s námi, jak smrt prožívají lidé ze všech koutů světa. Lidé rozdílných náboženství, smýšlení, věku i postavení. Načerpejte inspiraci nebo si jen rozšiřte obzory.

Jaké zvyky vás ve spojitosti se smrtí ve vaší zemi napadnou jako první
Keďže mi minulý rok zomreli babka aj dedko myslím, že to viem popísať veľmi presne. Hneď ako niekto zomrie obvoláva sa najbližšia rodina a začne sa organizovať pohreb. U pohrebu záleží či je rodina veriaca alebo nie, u nás na Slovensku väčšina ľudí chodí do kostola, a tak aj ten je jeho súčasťou. 

Každopádne, hneď ako je jasný dátum pohrebu, obvolajú sa aj širší známy a rozvesí sa úmtrné oznámenie. V deň pohrebu je zvyčajne doma u osoby, ktorá zomrela menšie pohostenie tam sa stretne pár ľudí a potom sa ide do kostola. Tam prebehne omša, následne sa ide do smútočného domu, kde je vystavené telo zosnulého (záleží či to rodina chce) a tam sa s ním môžete posledný raz rozlúčiť. 

Táto časť pohrebu je moja najmenej obľúbená, pretože ako malá som videla mŕtve telo môjho najobľúbenejšieho dedka a ešte pár rokov potom som z toho mala traumu. Ísť sa rozlúčiť priamo k otvorenej truhle nie je povinné, a tak túto tradíciu už teraz v dospelosti vynechávam. Myslím si, že je dobré si pamätať blízkeho človeka za živa a nie “modrého” v truhle. 

Po „výstave“ tela prebieha ešte ďalší menší obrad v dome smútku, kde farár alebo pani zo smútočného domu prednesie stručný životný príbeh zosnulého. Následne sa truhla naloží do smutočného auta a ide sa k hrobu. Tam ešte prebehne pár slov na rozlúčku, na truhlu sa hodí kus hliny zapraje sa “Nech ti je zem ľahká” a ide sa na kar. 

Kar prebieha už len v kruhu blízkej rodiny, je to vlastne obed, kde sa stretne aj širšia rodina. Na karoch je fajn, že sa naozaj stretnete a poznáte aj s rodinou, ktoru si už nepamätáte alebo ste ju v živote nevideli. Keď zomrel dedko, tak babičku začala navštevovať aj širšia rodina z karu, aby nebola sama, tak to mi príde fajn, že sa aj zabudnuté kontakty znova oprášia. Následne sa chodí na cintroín, keď má ta osoba nejaký sviatok alebo všeobecne cez sviatky. 

Jak velký význam mají zvyky pro vaši kulturu? Dbá se na jejich dodržování?
Čo sa týka smrti, momentálne si to neviem predstaviť inak, ako som popísala vyššie. Do kostola nechodím, takže by sa asi omša vynechala, ale inak by to asi prebehlo pravdepodobne rovnako. Povedala by som, že iné zvyky už vyprchávajú, ale čo sa týka pohrebu, beriem tento priebeh a proces ako samozrejmosť. Každá a jedna časť mi dáva zmysel. 

Držíte nějaké formy smutku (např. chodit v černé)? A jak dlouho? Musí se pozůstalí něčemu vyvarovat?
Babička sa strašne veľa modlila a stále chodila do kostola, moji rodičia chodili asi týždeň v čiernej. Ja to prežívam asi iba vnútorne. Platí však, že sa minimálne v ten rok nekonajú v rodine žiadne veľké oslavy – hlavne svadby. 

Dodržujete vy osobně, případně vaše rodina, tyto rituály a tradice?
Ako som už spomínala, všetky tradície, čo sa týka pohrebu, smrti a pozostalých dodržiavame. Nenosíme akurát nejako extra dlho čiernu a s rodičmi veľmi neriešime kostoly a omše a pod. 

Jak přistupují a komunikují s truchlícími přátelé, známí a širší rodina?
U nás sa najbližšej rodine zosnulého vždy pri pozdrave praje úprimná sústrasť a tiež keď ide truhla do zeme tak opäť všetci zúčastnení prajú blízkej rodine úprimnú sústrasť. Na kare sa bavia viac menej v rámci širšej rodiny všetci otvorene so všetkými. 

Mluví se o smrti ve vaší zemi otevřeně? Například v práci nebo ve škole?
Myslím si, že táto téma je veľmi citlivá. V škole, ak si dobre spomínam, tak sa o tom začne rozprávať až od určitého veku, pretože malé deti nevedia, čo sa vlastne deje a v dospelosti, pokiaľ nejde o blízkych ľudí sa o tom veľmi nerozpráva. Aj mne to príde nekomfortné sa niekoho opýtať na smrť v rodine či blízkeho. A tiež nemám rada, keď sa ma na to niekto vypytuje, ak chcem tak to poviem sama, hlavne ak je to váš blízky človek strašne ťažko sa o tom hovorí a príde mi, že plač na pracovisku je vnímaný ako slabosť. Aj keď musím povedať, že v mojej súčasnej práci máme ako “benefit” týždeň voľna v prípade smrti veľmi blízkej osoby a tiež som si všimla, že keď som šla na pohreb všetci kolegovia prišli za mnou a povedali, že mám ísť domov a neriešiť prácu, čo mi prišlo milé. 

Zasahují náboženské zvyklosti vaší země do tématu smrti? A jak?
Na Slovensku je ešte stále veľa veriacich ľudí, ktorí chodia do kostola, takže súčasťou pohrebu je aj omša v kostole. Okrem toho sa veriaci chodia modliť za zosnulého do kostola, rodina sa modlí doma, aj pred karom a taktiž sa dávajú robiť omše za zosnulého – za poplatok. 

Je rozdíl při rozloučení v případě nezaviněné smrti a sebevraždy a pokud ano, jaký? 
Ťažko povedať, ešte som na takej rozlúčke nebola, ale predpokladám, že celková atmosféra musí byť oveľa horšia, nakoľko pri samovražde je to nečakána a povedzeme, že zbytočná smrť. Predpokladám, že celá rodina by bola ešte viac zomknutá a snažila sa pomôcť najbližším. Predpokladám, žeby sa to prejavilo hlavne na atmosfére pohrebu, nemyslím si, žeby tam boli nejaké extra obrady a pod. Na všech svätých chodia rodiny na hroby svojej zosnulej rodiny a nosia tam sviečky a vence. Na Vianoce sa dáva jeden prázdny tanier ku stolu a dáva sa doň kúsok každého chodu večere. Je to pre zosnulých. A ak sa jedná o blízku rodinu, tak sa chodí na hroby aj počas sviatkov a sviatkov zosnulého. 

Jaké zvyky se pojí se vzpomínáním na mrtvé? Máte nějakou formu výročí či celonárodního dne mrtvých, kdy lidé uctívají památku svých blízkých?
Na všech svätých chodia rodiny na hroby svojej zosnulej rodiny a nosia tam sviečky a vence. Na Vianoce sa dáva jeden prázdny tanier ku stolu a dáva sa doň kúsok každého chodu večere. Je to pre zosnulých. A ak sa jedná o blízku rodinu, tak sa chodí na hroby aj počas sviatkov a sviatkov zosnulého.


Připravila: Andrea Šlechtová

Publikováno: 22. 2. 2021

Truchlení 100x jinak – Anna Alekseenko (Rusko)

anna aleksenko poradna vigvam

Anna Alekseenko pochází z ruského Krasnojarsku. V 18 letech se kvůli studiu medicíny na 1. lékařské fakultě UK přestěhovala do České republiky. Sama má smrt spojenou převážně se školou, protože se s ní zde poměrně často setkává.

Seriál Truchlení 100x jinak nabízí možnost nahlédnout do způsobu truchlení různých kultur formou osobních rozhovorů. Podívejte se s námi, jak smrt prožívají lidé ze všech koutů světa. Lidé rozdílných náboženství, smýšlení, věku i postavení. Načerpejte inspiraci nebo si jen rozšiřte obzory.

Jaké zvyky vás ve spojitosti se smrtí ve vaší zemi napadnou jako první? 
Pohřeb, sešlost pozůstalých, vzpomínkové oltáře – tohle to všechno do naší kultury patří. Pohřeb je, jako všude jinde, souborem rituálů a akcí, který je těsně spojen s naboženstvím. Protože je v naší zemi většina lidí pravoslavně věřící, všechno, co se týče pohřbu, se děje podle kánonů pravoslavné církve. 

Podle pravoslavné tradice musí být k umírající osobě (za nezbytných podmínek, že je při vědomí a v přiměřeném stavu) povolán kněz, který nad ní vykonává svátost smíření za uzdravení a odpuštění hříchů. 

A co následuje po této svátosti? 
Pokud osoba již zemřela, pak na řádu přichází mytí. Mytí je považováno za obřad čištění. Podle církevní doktríny se zemřelý musí objevit před Bohem v čistotě a bezúhonnosti, kterou člověk obdržel v době křtu. Tento obřad nemá přísné kánony a jeho realizace závisí na konkrétním regionu a okolnostech jeho výkonu. V extrémních situacích (například v případě smrti daleko od domova) může zemřelého umýt každý dospělý, který byl v okamžiku smrti poblíž.

Jak potom probíhá pohřeb?
Obřad pohřbu (rusky Otpevanije) je také velmi významný. Pohřeb je jednou z bohoslužeb, která se koná obvykle v chrámu. Pozor ale na záměnu pohřební služby s pamětní službou (Panikhída), která probíhá hned v den pohřbu, pak třetí, devátý nebo čtyřicátý den po smrti nebo při výročí úmrtí nebo narození. Jak obřad pohřbu, tak pamětní služba by měla  probíhat v chrámu, ale mohou se uskutečnit i doma. Záleží na přání rodiny.

A co samotné pohřbení těla?
Pohřbení je posledním bodem pohřbu. Při stahování rakve dolů do hrobu se zpívá Trisvjatoje – píseň andělů, která znamená, že zesnulý přechází do andělského světa. Na konci pohřbu musí každý přítomný do hrobu hodit hrst země. Na hrob se pak také samozřejmě umístí kytice (klasicky červené karafiáty) a věnce. Dál následuje zmiňovaná sešlost pozůstalých.

Má tato sešlost nějaká pravidla a je rozdíl mezi první a tou poslední?
První vzpomínka neboli sešlost pozůstalých probíhající v den pohřbu vypadá tak, že se sejdou jak rodinní příslušníci, tak i kamarádi a dobří známí zemřelého. Nejčastěji to probíhá bud‘ v soukromí nebo v hospodě. Je zvykem postavit na stůl foto zemřelého s černou páskou v rohu a vedle dát panák vodky s kouskem chlebu. 

V průběhu večera se v dobrém vzpomíná na zemřelého, dělají se přípitky a podává se večere nebo oběd. U nás na Sibiři jsou typickým jídlem na sešlosti pozůstalých palačinky, v jiných oblastech to je ale jinak, někde se můžete setkat například s buchtami a podobně.

Další vzpomínání na zemřelého probíhá spíš doma v kruhu rodinném. Druhá sešlost se koná v devátý den a třetí v den čtyřicátý od pohřbu. Pak se pořádají vzpomínky při ročním výročí od smrti, v tento den je obvyklá tradice navštívit hrob zesnulého. Poté se koná vzpomínka již v blízkém rodinném kruhu na každé výročí smrti, na narozeniny a na svátek.

Z popisu to vypadá, že zvyky spojené se smrtí jsou důležitou součástí vaší kultury. Opravdu se dbá na jejich dodržování?
Důležitou součástí našeho života, myslím, opravdu jsou. Alespoň pohřeb a sešlost pozůstalých se dělá vždy. Ale je to hodně individuální a také je to dost spojené s náboženstvím. Nevěřící se nejspíš obejdou bez obřadu pohřbu a pamětní služby.

Dodržujete vy osobně, případně vaše rodina, tyto rituály a tradice?
Ano, moji rodiče jsou věřící, takže vše zmíněné dodržujeme.

Držíte v Rusku také nějaké formy smutku?
Blízcí příbuzní zemřelého by měli během 40denního vzpomínání nosit černou, ale není to pravidlem. 

Jak přistupují a komunikují s truchlícími přátelé, známí a širší rodina?
To je hodně individuální. Zaleží na truchlícím. Někomu pomůže o své ztrátě mluvit a vše prožívá otevřeně, někdo jiný je naopak uzavřený a je se svým žalem raději sám. 

A mluví se o smrti otevřeně v rámci veřejných míst jako je škola nebo práce?
Ve škole jsem se se smrtí občas setkávala v rámci výuky, jinak to je podle mě téma, o kterém se moc nemluví.

Existují v Rusku nějaké odborné služby pomáhájící pozůstalým s procesem truchlení? 
U nás, co ja vím, nic takového bohužel neexistuje. Ale jsou dobrovolnické organizace, které finančně pomáhají rodinám, které v souvislosti se smrtí blízkého zůstali v opravdu obtížné situaci. U nás pozůstalým pomáhá s truchlením hlavně náboženství, tedy církevní služby i samotná víra v Boha. A pak také psychoterapie. Myslím si, že je jedno, jestli je tou cestou víra nebo psycholog, hlavně když to pomůže.


Připravila: Andrea Šlechtová

Publikováno: 22. 2. 2021