Tung Nguyen vyrůstal v České republice v rodině vietnamského původu. Už od dětství musel brzy převzít odpovědnost za rodinu, což formovalo jeho odhodlání a pracovní nasazení. Dnes se věnuje investicím do hodnotných projektů, propojuje českou a vietnamskou komunitu prostřednictvím organizace CZECH Viet a spolupořádá zážitkové Sapa trips.
Seriál Truchlení 100x jinak nabízí možnost nahlédnout do způsobu truchlení různých kultur formou osobních rozhovorů. Podívejte se s námi, jak smrt prožívají lidé ze všech koutů světa. Lidé rozdílných náboženství, smýšlení, věku i postavení. Načerpejte inspiraci nebo si jen rozšiřte obzory.
Jaké zvyky vás ve spojitosti se smrtí ve vaší zemi napadnou jako první?
Uctívání předků – doma má většina rodin oltář, kde se pálí vonné tyčinky, přinášejí se květiny, jídlo a voda jako poděkování a modlitba za klid duše zesnulých.
Jak potom probíhá pohřeb?
Pohřeb trvá několik dní, je to velmi tradiční rituál. Rodina se obléká do bílého, přátelé přicházejí se rozloučit. Je zde silná duchovní rovina – buddhistický mnich vede modlitby a rituály.
A co samotné pohřbení těla?
Ve Vietnamu se tělo obvykle pohřbívá do země. Někdy, po několika letech, na vesnicích stále ještě i někteří dodržují tradici, kdy rodina ostatky exhumuje a uloží do hrobky – věří se, že duše má pak větší klid.
Má tato sešlost nějaká pravidla?
Ano, nosí se bílé, nečervené oblečení. Rodina zesnulého se zdraví zvláštním způsobem (ruce sepnuté, mírná úklona), přináší se květiny, případně finanční dary.
Dodržujete vy osobně, případně vaše rodina, tyto rituály a tradice?
Ano, velmi. Máme doma oltář, kde každý týden pálíme tyčinky a vzpomínáme. I v Česku se snažíme co nejvíce držet tradic.
Držíte ve Vietnamu také nějaké formy smutku?
Ano, tradičně rodina drží smutek 49 nebo 100 dní. Během této doby by se neměly konat oslavy, svatby a nosí se tmavé nebo bílé oblečení.
Jak přistupují a komunikují s truchlícími přátelé, známí a širší rodina?
Obvykle se přichází osobně, vyjadřuje se soustrast jednoduchými slovy, např. „Chia buồn cùng gia đình“ (Upřímnou soustrast rodině). Je běžné přinést obálku s finanční pomocí.
A mluví se o smrti otevřeně v rámci veřejných míst jako je škola nebo práce?
Moc ne – smrt je stále trochu tabu. Lidé jsou citliví a často se tomu vyhýbají. Sjede se jen rodina a i vzdálení příbuzní.
Je rozdíl při rozloučení v případě nezaviněné smrti a sebevraždy?
Ano, sebevražda je stále velmi citlivé téma. Rodiny často o příčině mlčí. Duchovní rozměr pohřbu je v takovém případě jiný, v některých případech se neprovádějí tradiční obřady. Věří se i na převtělování, duchy.
Jaké zvyky se pojí se vzpomínáním na mrtvé?
Kromě pravidelného pálení tyčinek je velmi významný tzv. Den předků – „Lễ giỗ“ – připomínka výročí úmrtí každého člena rodiny. Také „Vu Lan“ – svátek všech zesnulých matek a otců, podobný našim Dušičkám.
Existují ve Vietnamu odborné služby pomáhající pozůstalým s procesem truchlení?
V tradičním smyslu spíše ne, rodina a komunita jsou hlavními oporami. Ale ve městech začínají fungovat i psychologické poradny – trend se pomalu mění.
Připravila: Marie Klusáčková
Publikováno: 25. 4. 2025
