Skip to content

Shit happens. A někdy se život obrátí vzhůru nohama. Proč bychom měli umět mluvit o smrti dřív, než se nás dotkne?

„Musíš být silná.“ „Čas všechno zahojí.“ „Aspoň už se netrápí.“ Věty, které říkáme s dobrým úmyslem. Jenže člověku, kterému právě zemřel někdo blízký, mohou ublížit víc, než si dokážeme představit. O smrti totiž většinou neumíme mluvit. A když přijde, často nevíme, co říct, co udělat ani jak pomoci. Právě na to upozorňuje kampaň Shit happens Poradny Vigvam.

Život nemá tlačítko zpět. A na některé situace nás nikdo nepřipraví.

Představte si, že vám kamarádka zavolá, že jí právě zemřel partner. Nebo že se dozvíte, že spolužák vašeho dítěte přišel o maminku. Případně vám kolega v práci oznámí, že se už nevrátí, protože mu zemřel syn.

Co řeknete?

Možná vás napadne: „To bude dobré.“ Nebo: „Musíš být silná.“ Možná raději neřeknete vůbec nic, protože se bojíte, že zvolíte špatná slova.

A tak někdy uděláme to nejjednodušší. Změníme téma, vyhneme se nepříjemnému rozhovoru nebo se na chvíli vzdálíme. Ne proto, že by nám na druhém nezáleželo. Ale protože nevíme, jak v takové chvíli být.

Jenže právě tehdy může být naše přítomnost důležitější než všechna správná slova světa.

plakát na dveřích

Shit happens. Protože život někdy prostě stojí za h*vno.

Smrt, ztráta, truchlení. Témata, která bychom nejraději odsunuli někam hodně daleko. Dokud se nás netýkají, máme pocit, že se odehrávají v životech někoho jiného.

Jenže ztráta blízkého člověka může potkat kohokoliv. Kdykoliv. Dítě, rodiče, partnera, kamaráda, kolegu i celou rodinu.

A právě proto vznikla kampaň Shit happens, kterou připravila Poradna Vigvam u příležitosti deseti let své existence.

Její sdělení je jednoduché, ale důležité: Nemusíme mít na všechno odpověď. Nemusíme umět bolest druhého odstranit. Nemusíme být dokonalí. Potřebujeme ale vědět, jak neutéct ve chvíli, kdy nás někdo potřebuje.

Kampaň otevírá téma smrti a truchlení bez zbytečných klišé, s nadhledem, ale zároveň s respektem k tomu, jak vážné tyto chvíle jsou.

„Musíš být silná.“ A co když právě teď nemusím?

Představte si, že vám zemře někdo blízký. Svět se zastaví, ale všechno kolem běží dál. Je potřeba vyřídit dokumenty, postarat se o děti, odpovídat na zprávy, chodit do práce. A do toho posloucháte, že musíte být silní, že čas všechno zahojí nebo že se máte dívat dopředu.

Lidé kolem vás to myslí dobře. Chtějí pomoci. Jenže někdy mají tak velkou potřebu najít správnou větu, že zapomenou na to nejdůležitější: být s člověkem, který právě prožívá něco těžkého.

Poradna Vigvam proto přichází s jednoduchým, ale velmi praktickým přístupem: zkusme některé zažité fráze vyměnit za obyčejnou lidskou blízkost.

Místo „Musíš být silná“ zkuste říct: „Nemusíš být silná. Jsem tady.“

Místo „Čas všechno zahojí“ zkuste: „Nevím, co říct. Ale nechci, abys na to byl sám.“

A místo „Aspoň už se netrápí“ někdy úplně stačí: „Mrzí mě, co se stalo.“

Možná to nezní jako velká pomoc. Ale právě taková slova mohou člověku dovolit být chvíli zranitelný, smutný, naštvaný nebo úplně bezradný. Bez nutnosti předstírat, že už je všechno v pořádku.

Co když se to stane někomu vedle mě? Deset věcí, které mohou opravdu pomoci.

Nemusíte být terapeut ani odborník na truchlení, abyste mohli být druhému oporou. Někdy stačí několik zdánlivě obyčejných věcí:

  • Naslouchejte. Nesnažte se hned hledat řešení. Někdy člověk potřebuje především prostor.

  • Zajímejte se. Zeptejte se, jak se mu daří, jak spí nebo jestli dnes něco jedl.

  • Nebojte se ticha. Nemusíte každou chvíli vyplňovat slovy.

  • Nedávejte nevyžádané rady. Každý truchlí jinak.

  • Nabídněte konkrétní pomoc. Místo „Kdyby něco, ozvi se“ zkuste „Mám ti zítra vyzvednout děti?“

  • Nezlehčujte bolest. Nehledejte za každou cenu něco pozitivního.

  • Mluvte o zemřelém. Nebojte se vyslovit jeho jméno, pokud si to pozůstalý přeje.

  • Respektujte proměnlivost emocí.  Jeden den může být lepší, druhý zase velmi těžký.

  • Zůstaňte i po čase. Zájem okolí často opadá, zatímco truchlení pokračuje.

  • Myslete také na sebe. Podpora druhého může být náročná. I vy máte své hranice.

A možná nejdůležitější věc? Klidně řekněte: „Nevím, co říct. Ale záleží mi na tobě.“

Autor: Komunikační tým | Poradna Vigvam

Publikováno: 12. 11. 2026

Další články

Od středoškolského projektu k pomůckám, které pomáhají pozůstalým dětem

Z osobní zkušenosti se ztrátou blízkého člověka vznikl středoškolský projekt, který dnes pomáhá pozůstalým dětem.
Čtěte více
Když smutek nemá návod aneb proč jsou projevy truchlení různé a proč je to v pořádku

Když smutek nemá návod aneb proč jsou projevy truchlení různé a proč je to v pořádku

Když někdo zemře, vedle samotné ztráty se kolem pozůstalých často objeví i jistá očekávání jejich okolí.
Čtěte více