Samozřejmě pouze fabulujeme, ale na druhou stranu se inspirujeme řadou telefonátů, které jsme s pedagogy v podobných situacích vedli. Na  těchto myšlenkách je zajímavé hlavně to, že se točí okolo ostatních a vůbec se nedotýkají situace samotného pedagoga. Je přirozené, že učitel v takové chvíli přemýšlí nad dobrem samotného žáka a jeho nejbližšího okolí, zároveň je ale velmi důležité, aby někdo myslel také na blaho dotyčného vyučujícího. V takto náročných chvílích, kdy je tu pro ostatní, musí být i on sám zajištěný. 

Ne vždy je snadné poskytnout takovou pomoc zvenčí, protože situace pohltí celé okolí dotčeného a je vždy spousta úkolů, které je potřeba řešit. Prosíme ale, pokud vidíte takového učitele ve svém okolí, zkuste myslet i na něj. Zeptejte se ho, jak mu je a co by mu pomohlo situaci zvládnout. A pokud jste vy sám pedagog, který takové téma řeší, nabízíme zde pro vás alespoň jiný úhel pohledu a alternativní otázky, které byste si mohl položit:

Kam téma smrti zařadit?

Téma smrti je možné zařadit průřezově do různých předmětů s různými záměry. Více než vhodný je například přírodopis a vztah ke koloběhu života, můžeme využívat ale i hodiny zaměřené na osobnostní rozvoj žáků ve vztahu ke svátku dušiček, či halloweenu, který u nás získává každý rok na větší oblibě. A stejně tak můžeme mluvit o tématu v literatuře, hudbě nebo výtvarném umění. 

Pro mladší děti téma přirozeně spadá do prvouky nebo do čtení, kde se téma smrti objevuje v nepřeberném množství pohádek a příběhů. 

Jak s tématem pracovat?

Pokud je učitel akční a cítí, že by se smrti ve výuce rád věnoval víc, je zde několik možností, jak toto téma posílit – existují metodiky pro preventivní práci se třídou, např. metodika pro první stupeň základních škol „Kočičí zahrada“ vypráví příběhy koček, které spolu žijí a zažívají různá dobrodružství a zapeklité situace. Jednou z nich je i smrt dědečka jedné z koček. Nebo je možné využít filmy a metodiky, které naše poradna vytvořila ve spolupráci s Nadací Sirius (metodiky jsou ke stažení zde).

Hodina zaměřená na téma smrti tak může nabývat mnoha podob – s dětmi si můžeme povídat, co si pod pojmem smrt představují, zda znají tradice jiných kultur a jejich zvyklosti při pohřbech, nebo se podívat na rozdíly v pojímání smrti mezi nejznámějšími náboženstvími. S žáky také můžete zavzpomínat na své předky – využijte například myšlenky z filmu Coco a připomeňte si je. U nejmenších stačí i takové drobnosti jako to, že rozšlápnutou žížalu na chodníku nepřejdeme, ale všimneme si jí a vysvětlíme si, co se stalo. Vodítkem k debatě o smrti se mohou snadno stát i uschlé květiny nebo úmrtí třídního zvířátka. Vše, co je živé jednou zemře.

Z obsahu takového rozhovoru je patrné, že jeho výstupy do značné míry ovlivní, jak bude škola postupovat – zda bude třídu informovat třídní učitel (či jiný z pedagogických pracovníků školy), nebo dítě samo. Jestli se to celé bude odehrávat v přítomnosti pozůstalého dítěte, či bez něj a také jaké informace budou toto sdělení doprovázet. 

Pracujte s celou třídou

Dalším důležitým krokem je připravit si, jak bude škola pracovat v rámci třídního kolektivu, kterému se takovéto zprávy dostává. Vyhraďte si na tento rozhovor dostatek času a  nechte prostor pro případné otázky žáků. Pokud to situace dovolí, mějte připravené aktivity adekvátní k věku žáků, které by jim pomohly ventilovat pocity. Stejně tak vždy doporučujeme, aby bylo i dětem ve třídě připomenuto, za kým mohou ve škole zajít, pokud někomu nebude dobře a ucítí potřebu se svěřit, něco probrat nebo bude hledat jinou formu podpory.

Další možné kroky

Mezi volitelné možnosti školy pak patří to, co může nabídnout samotné rodině dítěte. Některé školy jsou v rámci podpory rodiny velmi aktivní a ochotně hledají externí podpůrné služby, jiné vycházejí vstříc například formou individualizovaného plánu spojeného se současnou online výukou. 

Zde záleží hlavně na tom, jak má škola nastavenou spolupráci a vztah s rodiči svých žáků a také na samotných možnostech školy. Jinak bude situaci pravděpodobně řešit velká městská škola s vyšší mírou anonymity a jinak malá komunitní škola na vesnici, kde učitelé vůči dětem často mají i další role, například jako vedoucí kroužků nebo jsou jejich příbuznými, či blízkými rodinnými známými.